Raketou do vašeho domu. Jak by se vám to líbilo?

Když se dnes (17/10) vrátil náš vnuk ze školy, řekl jsem mu: „Něco ti ukážu.“ A klikl jsem na několik obrázků zničeného domu v izraelské Beerševě. Odkaz na jeden ze snímků najdete v textu.

Je to ilustrace toho, jak vypadá nejen každodenní život mírumilovných obyvatel Státu, ale především raketová agrese palestinských Arabů.

„Školáci v Beerševě dnes nemuseli do školy,“ pokračoval jsem.

„To je jasný, když jim nad hlavami lítaj rakety,“ doplnil náš šesťák.

Z Pásma Gazy je to do Beerševy vzdušnou čarou nějakých 45 kilometrů. Tedy zhruba tolik jako z bavorského Waldsassenu do Karlových Varů. Na nějakém kilometru nesejde, podstatné je něco jiného.

Zkusme si představit, že by v Bavorsku byla u moci politická strana disponující ozbrojenými milicemi, která by neuznávala dějiny; v programu by měla „osvobození“ Sudet a jejich přičlenění ke Spolkové republice. Jako po Mnichovské dohodě. Za svůj cíl by bojovala terorem a agresí. Protože přímý střet s českou armádou by nepřicházel do úvahy, aplikovala by jiné metody.

Vraždění civilistů na českém území, kam by se mimo jiné dostávali její „bojovníci“ pomocí podzemních tunelů, vystřelování raket a minometných granátů směrem na naše teritorium a nejnověji i vypouštění zápalných draků, po jejichž dopadu by vzplály pohraniční pole a lesy.

Lidé u hranic, ale i ve větších vzdálenostech od území nepřítele – viz aktuální příklad Beerševy – by žili v neustálém strachu, kdykoli připravení po zaznění poplašného signálu co nejrychleji prchnout do krytů.

Jak dlouho by si jakýkoli suverénní stát nechal toto líbit?

Přesně to se v Izraeli děje. Dnes má opět jedna rodina zničený dům – jenom proto, že si nepřátelé Izraele usmysleli, že místo zvelebování svého území budou likvidovat hodnoty na území souseda. Po raketovém útoku následovala okamžitá a tvrdá reakce izraelského letectva. Svět zase může ronit krokodýlí slzy nad zkázou, kterou bomby sionistů způsobily. Může lkát nad škodami, může v rámci protiizraelské propagandy cokoli.

Jen by neměl zapomínat na to podstatné. Kdyby nebylo agrese proti Beerševě, nebyla by žádná izraelská odveta. Odpovědnost za škody, případná zranění nebo ztráty na životech mohou přičíst vládci Pásma Gazy pouze sami sobě.

„Beerševa, to je to město, kde hraje jeden Čech fotbal, že jo?“ doplnil jeden člen rodiny.

„Už ne, ale donedávna působil v tamním nejvyšší lize Tomáš Pekhat, než odešel na Kanáry. On už ohrožen nebyl, na rozdíl od tisíců tamních obyvatel“ dovysvětlil jsem. „Mimochodem, v neděli na tamním Turnerově stadionu hostili Izraelci v rámci Ligy národů tým Albánie.“

„To byl byl malér, kdyby … raději nedomýšlet.“

V demokratickém Bavorsku vládne samozřejmě politická strana, která uznává, že Sudety jsou součástí České republiky. Také proto panují mezi oběma stranami normální přátelské sousedské vztahy. Výše uvedený fiktivní příkladu je samozřejmě nesmyslný a zcela nereálný – uvedl jsem ho pouze proto, abych ilustroval, jak absurdní poměry na Blízkém východě panují a v čem jsou Izraelci nuceni žít. A jaký skutečný charakter má jejich nepřítel, kterého nemalá část světového společenství tak ochotně podporuje.

•

FOTOODKAZ  na zničený dům v Beerševě najdete ZDE .