Proto ne Babiš

Winston Churchill řekl, že nejlepším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem. Já říkám: Poslouchat pět minut A. Babiše na tiskové konferenci je nejlepším argumentem, proč ho nevolit.

Z časových důvodů jsem neměl možnost sledovat celý proud povolebního TV zpravodajství v sobotu (14. 1.) odpoledne a večer. Jen fragmenty. Ale to, co jsem slyšel mi stačilo.

Stranou nechám postřeh z volebního štábu Danuše Nerudové. Když už bylo jasné, že bude třetí, sešel se na pódiu její tým, k němuž se vzápětí přidala ona s manželem. Šokoval mě několikaminutový frenetický potlesk, nekončící ovace - jako kdyby se po prvním kole stala prezidentkou. Chápu, že její výsledek byl svého druhu úspěch, vážím si toho, že vyjádřila pro druhé kolo podporu Petru Pavlovi. Jen si říkám, co by se asi v pražské Galerii Mánes dělo, kdyby se 14.ledna prezidentkou opravdu stala? Stála by ještě (ta galerie)?

Ale vážně. Andrej Babiš přijel odpoledne na pražský Chodov do restaurace Columna, kde sídlil jeho volební štáb. Také šokoval. Proč prý Petr Pavel vůbec kandidoval? Co je to za nesmyslnou otázku? Klasický Babišův výstřel od boku, bez rozmyslu, jen tak do pléna (novinářů).

Stejně jako jeho vyjádření, že ČR nepotřebuje dva náčelníky generálního štábu, protože jednoho už má, generálmajora Karla Řehku. Kam na ty stupidity A. Babiš chodí? A takovéto bláboly bychom měli poslouchat pět let? Děkuji uctivě. Proto ne Babiš.

Jistě, úřad prezidenta není pouze o řečnických schopnostech, ale je o nich také. To co politik na špičkovém postu říká, musí mít hlavu a patu. To se o A. Babišovi při nejlepší vůli říci nedá. Chápu, že člověk, který vstupuje do politiky, nemusí být po rétorické stránce hned na úrovni starořímského Cicera, že v průběhu času se musí tomuto umění učit – ale A. Babiš není ve veřejném prostoru první den. A co se v této oblasti naučil? Zoufale málo. Stejná otázka, jakou on adresoval Petru Pavlovi: Tak proč kandiduje?

Ubohé útoky, místy až komické. Vyčítat komunistickou minulost P. Pavlovi by mohl dejme tomu Václav Havel, blahé paměti, ano i Václav Klaus, ale ne někdo, kdo měl sám rudou knížku téže KSČ (vzhledem k tomu, že je A. Babiš starší, tak i delší dobu, ale to nechme být). Opravdové chucpe.

Co je na tom všem to nejzávažnější? Výstižně to vyjádřil Martin Fendrych v komentáři na Aktuálně.cz (14. 1.):

Je smutné, kolik lidí v republice slyší na lež, manipulaci a populismus. Bývalý premiér, který visel v obřím střetu zájmů, neúnosně zadlužil stát, léta se spojoval se Zemanem jenž vzhlížel k Putinovi, a který považuje zásadní demokratické hodnoty za pouhé harampádí, dostal 35 procent hlasů.

Sebevědomí ovšem A. Babišovi nechybí. Na tiskové konferenci prohlásil: „Já znám téměř všechny prezidenty světa, mám s nimi kontakty.“ Klobouk dolů. Těch zemí světa, kde mají prezidenta či obdobnou funkci v rámci jakéhokoliv republikánského zřízení, je bezmála 150. Opravdu A. Babiš „téměř všechny zná“? A co v jeho politické matematice vlastně znamená příslovce „téměř“?

Patrně i díky těmto kontaktům by v případě vítězství uspořádal na Pražském hradě mírový summit o Ukrajině. Jen jestli se nejedná o jeden z výsledků jeho snění, když náhodou spal.

Jedno mu ale upřít nelze. Kdyby se konalo mistrovství světa politiků, kteří dokážou bez uzardění odpovídat na něco jiného, než na co jsou novináři tázáni, vrátil by se bezpochyby se zlatou medailí.

I na to bychom měli myslet za dva týdny u volebních uren.