Proč, pane Machu & spol.? Proč?

• O vlajce EU na Hradě si můžeme myslet cokoli. Někdo je pro, někdo proti. Zdá se, že o tom, zda nad Prahou bude či nebude viset rozhodnuje toliko rozmar prezidenta – přesněji jeho poměr k Bruselu.

Pro někoho eurorealista, pro jiného eurospektik Klaus byl proti – a vlajka nevisela. Eurofederalista, jak sám sebe v kampani nazval Miloš Zeman, je pro – a po 8. březnu by tedy někde ve venkovním prostoru sídla českých panovníků viset měla.

Za dob prezidentování Václava Klause by se ta část veřejnosti, která by ji tam ráda viděla, musela smířit s opakem. Trvalo to deset let. Teď se karta obrátila. Bylo by tedy fér, kdyby se odpůrci vlajky smířili s tím, že tam minimálně pět let vlát bude.

Kdybychom byli Švýcarskem, nejspíš by rozhodlo referendum. Švýcarskem nejsme, a tak se bude nějaký čas diskutovat a Miloš Zeman nakonec rozhodne dle své „bruselské orientace“.

Že jím avizovaná změna vyvolá ve veřejném prostoru výše zmíněnou debatu, je nabíledni. Do veřejného prostoru možná více než co jiného patří internet - a tady už bylo nastartováno.

Dnes (2/2) před polednem umístil na svůj blog na serveru iDNES Petr Mach, předseda Strany svobodných občanů (SSO) článek „Pane Zemane, modrý prapor na Hrad nepatří!“. V textu argumentuje věcně, jeho pohled na věc stojí za pozornost.

Proto jsem se jako člověk, nota bene člověk pravicový, kterého názory SSO zajímají, nad textem Petra Macha vážně zamýšlel. Větu po větě, odstavec po odstavci. Autor mi ale nedal šanci, aby poselství jeho článku zapustilo v mé mysli kořeny. V okamžiku, kdy jsem sjel kolečkem na myši až k dolní části stránky a nalezl tam fotografii z 15. března 1939, na níž Hitler vykonává přehlídku nacistické vojenské jendotky na I. nádvoří Pražského hradu a u ní průvodní Machův text „Obrázek: Prezident EU přijíždí 15. března na Hrad, kde se státním prezidentem Zemanem společně vztyčí vlajku EU“ (článek viz zde), přestaly mě argumenty předsedy SSO zajímat. Touto ilustrací je sám shodil do té nejhlubší publicistické žumpy, odkud je já, pardon, lovit nehodlám.

Jsem v šoku z toho, jak se někteří představitelé, deklarující se jako demokratická pravice (ať už SSO či ODS či nezávislí demokratičtí pravičáci – Ladislav Jakl) dokáží v očích prostých a slušných voličů pravice diskvalifikovat. A jak si někteří z nich libují v nacistické symbolice či terminologii.

Připomeňme namátkou: Mirek Topolánek a jeho Es kommt der Tag. Dalíkovo přirovnání se k Bormannovi. Nejnovější exces Petra Macha ve výše citovaném článku. Pozadu nezůstal ani Ladislav Jakl, který sám sebe vědomě morálně degradoval, když v přetextované písni „Zámky (? - tak je to na jeho webu, nejspíš překlep) punku?“ v jednom verši píše (mimo jakoukoli pochybnost na adresu Karla Schwarzenberga):

„V rodokmenu skrýval pěkný nácky
Myslel si že je to známka punku
Když to na něj prasklo chtěl rozdávat facky
Myslel si že je to známka punku“

Nechutná, odporná lež. Ale nejen to.

Nacismus je synonymem tak obrovského lidského utrpení, tak nepopsatelného pekla na zemi, že jakékoli lehkovážné, účelové a namnoze lživé zacházení s ním jako podpůrnou berličkou pro dehonestaci politického protivníka, jakékoli žonglování s ním v tomto smyslu je něčím, proti čemu je nutné veřejně pozvednout hlas.

Položme si otázku, co je v principu horší. Jestli vlajka EU na Hradě, nebo srovnání, které nám nabídl Petr Mach?

A zamysleme se nad slovy moudrého Seneky, již některým blogerem před časem citovaná:

„Co nezakazuje zákon, zakazuje stud.“

Opravdu někteří lidé, nebojím se říci osobnosti, které jsou mediálně známé a nárokující si, abychom tomu, co říkají věřili (a případně je i volili) mají zapotřebí uchylovat se k tak pokleslém způsob argumentace?

Proč? Ve jménu milonů zavražděných v nacistických plynových komorách, ve jménu ostatních popravených a zabitých na frontách druhé světové války se ptám: Proč?