Proč nemůže premiér Fiala navrhnout odvolání ministra Rakušana

Mnozí mají za to, že ministr vnitra Vít Rakušan má tolik másla na hlavě, že by měl premiér Fiala postupovat dle článku 74 ústavy: „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“

Tedy navrhnout Rakušanovo odvolání.

Proč to neudělá, ví především on sám. Já nabídnu myšlenku, proč to udělat nemůže. Myšlenku toliko teoretickou, vycházející ovšem ze zkušenosti fungování podobných demokratických systémů (proporční volební systém, koaliční vlády) v zahraničí.

Vít Rakušan není pouze členem vlády (a jejím 1. místopředsedou), ale také šéfem jedné z koaličních formací. Budeme-li vnímat pětikoalici jako pět stran (bez ohledu na aliance, v jejichž rámci byly tyto strany do dolní komory zvoleny), pak mají v Poslanecké sněmovně takovýto počet mandátů:

ODS … 34

STAN … 33

KDU-ČSL … 23

TOP 09 … 14

Piráti … 4

Celkem 108

Ve vládě pak za hnutí STAN působí čtyři  ministři (Rakušan, Síkela, Balaš, Bek).

Vít Rakušan z postu ministra vnitra odstoupit nehodlá, řekl to opakovaně. Pokud by tedy premiér Fiala navrhl prezidentovi jeho odvolání (a prezident ho vzápětí odvolal), kde má  jistotu, že nenastane to, co je v takovýchto situacích v demokratickém světě obvyklé – že s Rakušanem neodejdou na protest proti jeho odvolání další tři ministři za STAN a navíc, že STAN neopustí i samotnou koalici?

Ta by v takovém případě dramaticky ztratila nadpoloviční většinu, ve sněmovně by měla pouze 75 křesel a velice snadno by pak opoziční lídr Babiš mohl s SPD iniciovat hlasování o vyslovení nedůvěry s velkou nadějí na (pro opozici) kladný výsledek. Nevíme sice, jak by se zachovali poslanci STAN, ale proč by měli podporovat vládu, jejíž předseda se k jejich lídrovi zachoval tak „hanebně“.

Netvrdím, že něco takového by v případě odvolání ministra Rakušana hrozilo, současně ale nelze vyloučit, že Petr Fiala jako profesor politologie se také touto variantou vývoje po odvolání ministra vnitra ve svých úvahách zabýval. Sám dobře ví, že takovýto scénář – viděno globálním pohledem na demokracii – by nebyl zdaleka první a bezpochyby ani poslední.