Proč nemusím chodit pod poklopy kanálů

Letos sedmnáctého května jsem publikoval článek „K evakuaci ukrajinských vojáků z Azovstalu“. Jeho podstatou je vyjádření obav z toho, co čeká obránce Mariupolu poté, co byli evakuováni z komplexu Azovstal.

Přesněji: co je čeká od Rusů. Kromě jiného jsem napsal: „Nedělám si iluze. Jedinou, ne velkou nadějí je možnost výměny zajatců. Kdyby této šance nebylo, čekalo by ´evakuované´ (de facto zajaté, neb teď jsou na území nepřítele) ukrajinské obránce to nejhorší, co si lze představit.“

Kromě toho: „Asi tušíme, jak Sověti zacházeli za Velké vlastenecké války se zajatými nacisty. Rusové dneška se od Sovětů včerejška zase tolik neliší. S nacisty a fašisty se v čase vzájemného konfliktu Rus nikdy nemazlil.“

O den později převzal zmíněný text s mým souhlasem internetový deník Neviditelný pes. V tamním diskusním fóru mám několik opravdových „fandů“, kteří si nekladli servítky.

Kdyby měli pravdu, musel bych chodit kanály.

Posuďte sami.

V. Podracký:  Pan autor je úplně mimo.

V. Kain:  Pane Stejskale váš článek je jedna velká lež. Měl byste se stydět.

S. Ševeček:  Stejskalova předsudečná nenávist?

J. Dvořák:  Autor čte před spaním "pohádky" a pak má děsivé sny.

J. Karza:  Stejskal zase shrnul axiomy narativů západní propagandy. Nic z toho nemá vztah k současné realitě.

V. Pokorný:  Pan Stejskal, autor článku, je, podle mého v tomto případě mimořádně mimo. Říkám přímo, že lže.

P. Hák:  To má být článek? Vždyť je to jen agitka, výlev nenávisti.

Střih. Uplynuly tři týdny, devátého června jsem otevřel server iDNES a na zpravodajské stránce se dočetl, žesoud separatistické Doněcké lidové republiky odsoudil k smrti dva Brity a jednoho Maročana – všichni tři bojovali jako dobrovolníci v řadách ukrajinské armády při obraně země; o obou Britech zprávy uvádějí, že byli zajati v Mariupolu.

Ačkoli ze zprávy TASSu není zřejmé, že by Britové měli přímou souvislost s Azovstalem, jisté je jedno: obavy o osud vojáků, včetně zahraničních či s dvojím občanstvím, bojujících v armádě napadené země proti agresorům, jsou opodstatněné.

Naproti tomu na místě nebyly poznámky o lžích, pohádkách, propagandě bez vztahu k realitě a podobná vyjádření, která se na moji adresu snesla od lidí, o jejichž správném úsudku lze s úspěchem pochybovat.

Nemluvě o tom, že absolutní trest pro zajaté vojáky vynesený „soudem“ samozvaného státu, který stojí po boku agresora, je skandálním projevem drzosti a nehoráznou provokací. Pokud by byli oba Britové a Maročan samozvaným režimem popraveni, jednalo by se o další ze série sprostých vražd, které ruský vpád na Ukrajinu provázejí.

PS: Moji názoroví odpůrci pravdu neměli, plížit skrz kanály se tedy nemusím.