Proč jsem neměl problém s tureckou invazí na Kypr

Kolega Tom Vodvářka zveřejnil 22/9 „Fotopindoblog o Severním Kypru“. Připojil jsem se k diskusi a napsal, že jsem v roce 1974 nebyl proti akci Turecka vzhledem k tomu, co se tehdy na ose Řecko - Kypr (řecká část) dělo.

A že by to bylo na samostatný příspěvek.

Autor reagoval takto:

• Vyslechl jsem od místních dost, abych si udělal obrázek. Nicméně pokud byste cosi napsal o tomhle konfliktu, rád bych si to přečetl.

Nuže tedy, nabízím upravený text, který jsem na toto téma publikoval na blogu iDNES, byť v poněkud jiné souvislosti, v roce 2015. Aktualizovaná verze nejen pro ctěného kolegu Toma Vodvářku je zde:

Jsem ten poslední, kdo by – zejména v několika posledních letech – obhajoval tureckou politiku. Přesto se musím Turecka, pokud jde o jeho vojenské angažmá na Kypru v roce 1974, do jisté míry zastat.

Protože tak jako primárními viníky relativně nedávné řecké dluhové krize byli sami Řekové, primárními viníky politické krize na Kypru 1974 byli opět Řekové – kyperští i ti z „mateřské“ země (Řecka).

Připomeňme: na počátku všeho nebyly choutky Turků na získání teritoria na Kypru, ale naopak územní nenasytnost řecké vojenské junty, jejímž cílem bylo připojení ostrova k Řecku. A k tomu byly ve čtyřiasedmdesátém učiněny patřičné kroky:

• na popud vládní junty v Aténách provedli kyperští Řekové (Kyperská národní garda ve spojení s paravojenskou organizací EOKA-B) na Kypru státní převrat, během něhož byl sesazen prezident, ortodoxní arcibiskup Makarios III., a deklarována Kyperská helenistická republika (záhy padla);

• místo arcibiskupa se ujal vlády Nikos Sampson (prezidentem byl pouze devět dní), propagátor spojení Kypru s Řeckem;

• na tyto událostí reagovalo Turecko (jako pamětník - bylo mi tehdy osmnáct a vše jsem pozorně sledoval ve vysílání západních médií – tvrdím, že naprosto logicky) vysláním prvního sledu invazních jednotek. S odůvodněním, že jde o operaci na ochranu turecké menšiny a z politického hlediska o návrat Kypru k ústavnímu pořádku převatem narušenému;

• tato fáze turecké invaze měla zásadní podíl na pádu jak plukovnické junty v Řecku, tak na krachu jí inspirovaného převratu na Kypru;

• teprve po těchto událostech pokračovala další fáze turecké operace na ostrově, která vyústila v obsazení 40% jeho rozlohy a kde byla nikoli bezprostředně, ale až v roce 1983 (!) vyhlášena Severokyperská turecká republika.

Netvrdím, že Turecko se chovalo vůči tamním Řekům v rukavičkách – ba naopak. Nicméně je nutné připomenout také toto:

• ano, ze severu ostrova byla nuceno odejít cca 1/4 kyperských Řeků, nicméně k migraci došlo následně i opačným směrem: z jihu na sever se přesunulo na 60 tisíc ostrovních Turků;

• byli to kyperští Řekové, kdo se v roce 2004 postavil negativně k plánu OSN na sjednocení ostrova (24% pro, 76% proti), zatímco kyperští Turci plán podpořili (65% pro, 35% proti). Ostrov je tedy dále rozdělen nikoli vinou tamních Turků, ale Řeků.

Tolik na vysvětlenou, proč jsem s tureckou vojenskou akcí vůči Kypru z roku 1974 neměl a vlastně dodnes nemám zásadní problém.