Proč jsem měl rád Josefa Laufera

Mám rád každého umělce, který tak či onak participoval na fenoménu známém jako Křesťanské songy Luboše Svobody, potažmo manželů Svobodových.

Byť by nazpíval jednu jedinou píseň z této jedinečné kolekce, což byl i případ Josefa Laufera.

Křesťanské songy Luboše Svobody (1940-2017) patří k tomu nejlepšímu, co v oblasti duchovní pop music v naší zemi vzniklo. Od prvního okamžiku, kdy jsem je slyšel, bylo to na začátku 70. let minulého století v pořadech křesťanské rozhlasové stanice Trans World Radio vysílající z Monte Carla, mě doslova okouzlily – a tento můj vztah k nim trvá přes půl století. Originální melodie, propracované texty (zejména od Pavly Zachařové a Heleny Kohoutové), podmanivé hlasy Luboše a Jany Svobodových, které později doplnila jejich dcera Jana Mařasová. Vydáno bylo několik desek (vinilových SP a LP, později CD), první v roce 1968 s ikonickou skladbou „Tvá láska, Pane“, při jejímž poslechu můžeme naplno vychutnat andělský tenor Luboše Svobody, přičemž na té první i pozdějších nechybí vzácní hosté – Marta Kubišová, Hana Zagorová, Hana Pazeltová, Jaroslav Štajnc. Na LP z roku 1971 účinkuje jako doprovodné těleso skupina F. R. Čecha.

A mezi těmito vzácnými hosty nacházíme také Josefa Laufra. Jeho interpretace písně „Rozbij ty chmurné hrady“ byla jedinečná: dal tomu songu nezapomenutelný interpretační rukopis. U mě měl doživotně vystaráno, i kdyby se pak stalo cokoli. A ono se stalo. Přišel odporný hnus v podobě „Dopisu Svobodné Evropě“. Já tu stanici miloval, ladil ji den co den, byla součástí mého života a najednou se na její štít někdo, koho jsem si do té doby vážil, doslova vyzvracel. Byl to blesk z čistého nebe.

Přesto jsem dokázal Josefu Lauferovi odpustit. Kvůli „Chmurným hradbám“. A právě kvůli tomuto songu, jednomu z mých nejoblíbenějších, jsem ho nepřestal mít rád. Nechť odpočívá v pokoji.

Tady jsou „Chmurné hradby“: