Přežít ty, které milujeme, bývá těžší než zemřít. Věřím, že ho jeho rodina, byť tělesně nepřítomná, neviditelná, neopustí.

Napsal jste to hezky. I když já si myslím, že osobní soucítění není na blog, ale ten prostor tu je a já to respektuji.

Jak říkám, smutně a dobře jste to napsal. (P.S. přišli zprávy, přišly, opravte to).

Ano, chybička se vloudila, opraveno, děkuji. --- Pokud jde o ono osobní soucítění, myslím si, že právě na blog patří (kam už jinam); kdybych psal příspěvek dejme tomu do novin nebo do rozhlasu, formuloval bych to celé samozřejmě bez té osobní roviny. Zde mohu -proto jsem rád blogerem.