Případ skandálního chování Íránu na MS v judu 2019 před sportovní arbitráží

Vraťme se pro oživení paměti na onen světový šampionát. Konal se v Tokiu od 25. do 31. srpna toho roku a Lukáš Krpálek tehdy přivezl zlatou medaili. To byla česká radost v kategorii +100 kg.  

... obr. 1/Takto informoval portál iDNES o Krpálkově tokijském úspěchu.

V kategorii mužů do 81 kg se zase radovali ze zlata a titulu mistra světa Izraelci – jmenovitě  Sagi Muki. V téže kategorii jsme ale byli svědky skandálu, jehož následky nejsou dodnes právně zcela dořešeny, byť 1. březen 2021 je určitým mezníkem.

Tato kauza budiž také dokladem toho, že nejen český Ústavní soud, ale i soudy jinde ve světě, včetně soudů arbitrážních, nepracují tak, jako by pracovaly, kdyby blesk byl jejich pomalejším sourozencem.

Připomeňme, co se vlastně v Tokiu stalo. Ve zmíněné kategorii do 81 kg se soutěžilo ve čtyřech poolech A, B, C, D; jejich vítězové se pak setkali dle rozlosovaného pavouka v semifinále, a to takto: A versus B/C versus D.

V praxi to pak vypadalo následovně:

• Mollaei (Írán) – Casse (Belgie)
• Muki (Izrael) – Abdelaal (Egypt)

Pro íránský režim, jehož je tamní judistická federace nedílnou součástí, představovala tato situace třaskavou politickou nálož, neboť hrozilo něco, čemu podle ajatolláhů bylo nutné stůj co stůj zabránit. Podívejme se znovu na rozpis semifinále a pochopíme, proč měli činovníci íránského juda v Tokiu a jejich loutkovodiči v Teheránu bezesné noci. Variant bylo několik:

• a) Mollaei a Muki semifinále vyhrají a budou bojovat o zlato, tedy reprezentant Íránu s judistou „sionistické entity“, jak v Íránu Stát Izrael pejorativně nazývají. Pro íránský režim nepřijatelné!
• b) ať už v případě „a“ zvítězí ten nebo onen, bude íránský borec nucen vzdát poctu vlajce „sionistické entity“ - opět nepřijatelné!
• c) a kdyby v takovém finále, Alláh nedopusť, zvítězil Muki (ta pohana), musel by vzdát Íránec  poctu hymně „sionistické entity“ - něco takového je absolutně vyloučeno!
• d) z dalších možností, které pro íránské činovníky na šampionátu i doma představovaly děs a noční můru, vyberme tu, která skutečně nastala: prohra Mollaeie v semifinále ještě nezaručovala, že se na „bedně“ s Izraelcem nepotká; proto musel prohrát i zápas o bronzovou medaili.

Zkrátka a dobře: aby Írán mimo jakoukoliv pochybnost vyloučil, že se jeho reprezentant vyhne přímému souboji s Izraelcem a že nestane na medailových stupních a nebude nucen vzdát poctu izraelským státním symbolům, přišly z Teheránu jasné instrukce. Mollaei musí semifinále i zápas o třetí místo prohrát, ovšem musí si počínat tak, aby Mezinárodní judistická federace (IJF) na nic nepřišla a nemohla na Írán uvalit sankce.

A vskutku: Mollaei v obou zápasech prohrál a íránská delegace a představitelé režimu mohli jásat. Jenomže jim to tentokrát nevyšlo. Nepočítali totiž s tím, že se Mollaei o nátlaku, který na něj byl učiněn, svěří médiím a že se kvůli pravdě raději vzdá návratu do vlasti. Skandál byl na světě, Mollaei našel útočiště (za pomoci IJF) v Německu a později přijal občanství Mongolska, za které nyní soutěží.

Tím samozřejmě tato aféra skončit nemohla, neboť Írán porušil tím nejhrubším způsobem všechna myslitelná pravidla a stanovy, zásady fair play i ducha olympijské charty (byť o OH nešlo, ale olympijské principy platí i mimo ně). Horší variantu politizace sportu si sotva lze představit.

Bylo na IJF, aby se k tomu postavila čelem – a to se také stalo.

Nejprve bylo vydáno tzv. ochranné opatření, které mělo dočasný charakter. Disciplinární komise IJF pro posouzení případu 18. září 2019 rozhodla, že Íránské federaci juda se s okamžitou platností pozastavuje účast na všech soutěžích, administrativních a společenských akcích organizovaných nebo autorizovaných IJF či jejími svazy, a to až do konečného rozhodnutí disciplinární komise.

K onomu konečnému rozhodnutí došlo 22. října 2019. Na ochranném opatření se mnoho nezměnilo. I nadále platilo, že  Írán je suspendován ze všech výše uvedených aktivit, a to do té doby, dokud neposkytne přesvědčivé záruky, že bude respektovat stanovy IJF a jmenovitě: že umožní svým sportovcům soutěžit se sportovci Izraele.

V závěru tohoto rozhodnutí je uvedeno, že Írán se může odvolat k Mezinárodní sportovní arbitráži (CAS). To se také stalo.

Rozhodčí nález z Lausanne, kde CAS sídlí, byl vydán 1. března 2021. Potvrdil předchozí výrok disciplinární komise IJF z října 2019? Ano i ne.

Panel CAS sice konstatoval, že Íránská judistická federace se dopustila závažného porušení stanov IJF a že udělení sankce je oprávněné, ta ale musí být v souladu s předpisy IJF. Zvolený trest, neomezené suspendování Íránu z akcí IJF, prý v předpisech IJF nemá legální základ. Proto CAS odvolání Íránu částečně vyhověl a věc vrátil disciplinární komisi IJF k případnému dalšího rozhodnutí.

Porodila hora myš? Může to tak působit. Kromě toho, IJF nesuspendoval Írán „unlimited“ - bez omezení, ale předložil Íránu jasnou a logickou podmínku. Chtěl po něm něco, co samozřejmě respektují všechny ostatní členské země federace. Dodržovat pravidla a soutěžit v režimu „padni kdo padni“.

Bohužel logika života a paragrafy nejsou vždy v souladu. A tak bude zajímavé sledovat, jak si s rozhodčím nálezem IJF poradí.  Ta v reakci na svém webu 1. 3. sdělila:

• S přihlédnutím k obsahu nálezu CAS a nedávným prohlášením prezidenta Judistické federace Íránské islámské republiky proti íránskému sportovci (nejmenován, ale zjevně jde o Mollaeie – LS) IJF v současné době zvažuje, jaká další opatření a rozhodnutí budou přijata. Až se tak stane, budou oznámena.

(Autorem článku bude tato kauza dále sledována.)

... obr. 2/ Hlavička rozhodčího nálezu CAS v "kauze Mollaei". Zdroj: Web CAS.