Případ Meriam zatím bez happyendu

• Radost trvala sotva jeden den. Nevinná Meriam Išagová, v pondělí (23/6) propuštěná ze súdánské cely smrti, byla o den později opět zatčena.

Stalo se tak na letišti v Chartúmu, když se s rodinou, tedy manželem Danielem Wanim a jejich dvěma malými dětmi, chystala opustit zemi a podle dostupných zpráv odletět do USA. Úřady jim v tom však zabránily.

Šokující zprávu přinesly světové agentury a řada webů, například internetové stránky keňského listu The Star:

Co to všechno znamená? Další trápení pro ženu a její rodinu, na níž se islámská justice a súdánský režim provinily víc než dost? Copak si tito lidé, kteří nechtějí nic jiného než normálně žít a vyznávat svobodně svoji víru, už neprožili svoje peklo na zemi?

Na druhou stranu: kdyby vás soud v zemi, kde žijete, odsoudil k trestu smrti, aniž byste cokoli spáchali a choval se k vám jako ten súdánský k Meriam, chtěli byste v tom státě dál žít? Věřili byste takové justici, takovému systému? Cítili byste se v té zemi bezpečně?

Jistěže nikoli. Rodina Meriam a Daniela mohla po jejím propuštění udělat jedinou rozumnou věc. Sbalit kufry a odletět do svobodného světa. Konkrétně do Spojených států, neboť Daniel je držitelem amerického občanství. Napoprvé se to ovšem nepodařilo.

Zprávy hovoří o tom, že na letišti bylo na 40 agentů vlivné súdánské federální zpravodajské služby NISS a podle všeho byli manželé deportováni do jedné z jejích úřadoven.

Zmínil jsem se o šokující zprávě. Ne že by si takové označení nezasloužila. Nicméně jistou naději vzbuzuje prohlášení dvou vysokých súdánských představitelů, kteří se vyjádřili pro vysílání BBC. Jeden z nich řekl, že Meriam by mohla být brzy osvobozena. A druhý, Abdullahi Alzareg z chartúmského ministerstva zahraničí objasnil, proč byla Meriam vlastně zadržena. Údajně proto, že neměla správné cestovní dokumenty. I když je Súdánka, používá nouzové doklady Jižního Súdánu (samostatného státu od července 2011) s americkým vízem. Nicméně její manžel Daniel pochází z oblasti, která je nyní součástí Jižního Súdánu a jak již zmíněno, má americké občanství.

Takto viděno, jeví se vše jako pouhá formalita, kterou by nemělo být, při troše dobré vůle, složité v krátké době vyřešit. Ovšem v kontextu toho, co dosavadnímu vývoji předcházelo, není přílišný optimismus na místě. Vždyť ne každý člověk, který nemá „korektní dokumenty“, končí v sídle zpravodajské služby.

Případ Meriam tedy pokračuje a dokud rodina nepřistane na západní polokouli (nebo kdekoli jinde ve svobodném světě), zaslouží si naši plnou pozornost.