Právo: Milost pro Netanjahua

Zprávou dne byla 30. listopadu 2025 žádost izraelského premiéra Netanjahua prezidentu Herzogovi, aby mu udělil milost v jeho třech soudních kauzách. Udělit, či neudělit? To je, oč tu běží.

Dovedu si představit, že prezident nebude mít lehké spaní, neboť jde o politicky citlivou, ba prekérní situaci. Jistě, zatím může vyčkávat na stanovisko odborníků z ministerstva spravedlnosti (které vede Jariv Levin, jehož partajním a kabinetním šéfem je – ano, Netanjahu, ale to jistě nic neznamená), leč dříve či později se bude muset rozhodnout.

Než se tak stane, můžeme my ostatní dumat nad tím, kterou variantu bychom preferovali. Vzdáleně to může připomínat českou „kauzu Babiš“, ale opravdu jenom vzdáleně. Ta Netanjahuova je podstatně závažnější – samozřejmě v případě, že obvinění proti němu jsou pravdivá, což nikdo z nás neví.

Jenom letmo připomenu, že jde o tři případy, označené čtyřcifernými čísly 1000, 2000 a 4000. Nejsou to ale žádné tajné kódy.

Kauza 1000 ... Netanjahu a jeho manželka měli dostávat luxusní dary od miliardářů výměnou za různé osobní či politické výhody.

Kauza 2000 ... Netanjahu měl jednat s vydavatelem novin Yedioth Ahronoth o příznivém mediálním pokrytí své osoby a politiky výměnou za omezení konkurenčního listu Israel Hayom.

Kauza 4000 ... Netanjahu měl poskytovat regulatorní výhody telekomunikační firmě Bezeq výměnou za pozitivní mediální pokrytí týkající se jeho osoby a politiky na zpravodajském portálu Walla! (který pod Bezeq spadal).

Obžaloba neviní premiéra obecně z korupce, i když mediálně je to prezentováno jako kauzy korupční, ale z konkrétních trestních činů – podvodu, zneužití důvěry a přijetí úplatku. Pakliže by se to potvrdilo, a to může udělat jedině soud, nikdo jiný, byl by to na dlouhou dobu konec Netanjahuovy hvězdné politické kariéry a možná i na nějaký čas konec jeho pobytu na svobodě. Ale to bychom hodně přebíhali.

Izraelská média uvádějí, že než se prezident Herzog dostane ke konečnému rozhodnutí, uplyne řada týdnů, možné až dva měsíce. O milosti se bude bezpochyby hodně diskutovat, což se ostatně už děje. Na politické scéně je opozice proti, vládnoucí pravice udělení milosti podporuje. Hojně se vyjadřují právníci.

Celá věc má řadu doprovodných aspektů, letmo se zastavím u několika z nich. Netanjahuova žádost o milost nemůže být ani v nejmenším chápána jako přiznání viny, premiér se stále považuje za nevinného a oběť „politického honu na čarodějnice“. Jde mu o to, aby nemusel být třikrát týdne vláčen po soudech, ale mohl se ruku v ruce s Donaldem Trumpem „na plný úvazek“ věnovat své světodějné misi – dalšímu rozšíření Abrahamovských dohod, budování míru na Blízkém východě a eliminaci hrozeb (terorismu, Irán).

Ostatně právě v Donaldu Trumpovi, který má k ledasčemu včetně práva svérázný přístup, našel Netanjahu mocného přímluvce. Americký prezident za něj osobně (dopisem) orodoval u prezidenta izraelského. Dlužno ovšem dodat, že v kauze jde o víc než jen „o doutníky a šampaňské“, jak to Trump bagatelizuje. Jde o zásady chování nejvyšších demokratických představitelů v rámci právního státu a o rovnost před zákonem, o politickou kulturu.

V této souvislosti zní naprosto skandálně vyjádření izraelského ministra financí (!) Becalela Smotriče z koaliční strany Náboženští sionisté, který při vyjádření podpory premiérovi řekl, že „každému rozumnému člověku je jasné, že Netanjahu je už roky pronásledován zkorumpovaným soudním systémem, který proti němu vykonstruoval politické kauzy“. Tímto způsobem hanobit justiční systém, vyšetřovací orgány a státní zastupitelství státu, v jehož vládě zasedá, je naprostá nehoráznost a neuvěřitelné chucpe. Skoro by se chtělo říci, že každému rozumnému člověku musí být jasné, že politik s takovými názory nemá ve vládě co pohledávat.

Z mého pohledu by ideální samozřejmě bylo, kdyby soudní řízení vyústila (bezpochyby by jich bylo víc – odvolání) v pravomocné osvobození Netanjahua jako nevinného, neboť verdikt „vinen“ (a odsouzen) by vrhlo velice špatné světlo na jednoho z nejúspěšnějších ministerských předsedů Státu Izrael. Byla by to hodně hořká pilulka, ale spolknout bychom ji museli. (To uvádím jako dlouholetý sympatizant „starého dobrého Likudu“ a nikoli odpůrce Benjamina Netanjahua.)

Variantu dohody o vině a trestu Netanjahu (zatím) kategoricky odmítá, neboť, jak uvedeno, je skálopevně přesvědčen o své nevině, tudíž se nabízí ještě jedno elegantní řešení, které předestřel bývalý pravicový premiér Naftali Bennett. Na síti X 30. listopadu napsal, že je ochoten podpořit žádost o milost, pokud bude součástí řešení důstojný odchod Netanjahua z politického života za současného ukončení soudního procesu. Tím by byla za celou věcí udělána tlustá čára, rozdělený národ by se sjednotil a společně pokračoval v budování státu. Ačkoli je více než jisté, že něco takového Netanjahu odmítne, protože z politiky odejít nehodlá, ale ve volbách 2026 má opět v úmyslu kandidovat, jisté řešení současné neblahé situace by tato varianta představovala. Navíc by se tím Bennett velice chytře zbavil hlavního protivníka v příštích volbách, což by mu mohlo usnadnit cestu k premiérskému postu (jeho formace s pracovním názvem Bennett 2026 si vede v předvolebních průzkumech velice dobře). Netanjahuovy soudní lapálie jsou pro Bennetta vítaným bonusem.

Buď jak buď, premiér svou žádostí o milost namíchal prezidentovi hodně hořký bolehlav. Ať se rozhodne jakkoli, vždycky to bude pro část politické vrstvy a veřejnosti špatně. Problém má Netanjahu; ten se ale postaral o to, aby ho měl i prezident Herzog. Jisté je jedno. Bude-li milost udělena, společnost to nejen neuklidní a nesjednotí, ale naopak ještě více rozjitří.

●

Odkaz

Odkaz

Odkaz