Přání 2020

A hlavně zdraví … slýcháme v těchto hodinách, když si přejeme k novému roku. Všichni všem. Zdraví, štěstí, lásku, spokojenost, snad i úspěchy, Boží požehnání. V různém pořadí.

Na prahu L. P. 2020 myslíme hlavně na rodinu, na nejbližší.

Kromě toho: snad každý máme jedno nebo několik speciálních, konkrétních přání. Něco, co nám mimořádně leží na srdci. Někdy se týká věcí tajných, intimních. Někdy naopak.

I já mám taková přání, či spíše prosby, pro rok nadcházející.

Dvě se týkají té nejzávažnější diagnózy. V Kanadě onemocněla zákeřnou chorobou vedoucí redaktorka krajanského listu Nový domov paní Věra. V Německu zase Paul, můj nejlepší přítel z dětství. Na oba myslím, oběma přeji zázrak uzdravení.

Náhlé onemocnění paní Věry nezůstalo bez vlivu na vydávání Nového domova. V jeho patnáctem, letos posledním čísle se objevilo toto oznámení:

Ano neštěstí nechodí kdesi po Skalistých horách, ale po lidech. Také v Kanadě, v Ontariu, v Torontu.

Mé třetí přání nemůže být jiné. Už několik měsíců informuji na svém blogu o příběhu Naamy Issacharové, mladé Izraelky vězněné v Rusku (za nalezení 9,6 gramu konopí v odbaveném zavazadle při přestupu v Moskvě během návratu z Indie do Izraele; šílený trest: 7 a půl roku). Moc si přeji, aby rok 2020 byl rokem jejího návratu do vlasti, na svobodu, k normálnímu životu. Zn.: Čím dříve, tím lépe. Nemám nic než naději a modlitby. Snad jí Putin udělí milost, když už je ruská justice tak slepá k tomu, co nazýváme přiměřeným trestem.

Na úsvitu roku 2020 my vytanula na mysli Modlitba – text jednoho z křesťanských songů manželů Svobodových, který napsala skvělá básnířka Pavla Zachařová. To je mé „pf“ pro nadcházející rok, tuto zemi a její lid.

Než ze tmy vyjde ráno

stůj při každém z nás, Pane,

ať Pravdě vždy jen ano

dí srdce odhodlané.

A pro vítězství světla

na stínů prosté hrudě,

buď s lidem české země,

když o ně rvát se bude.

A zmocni slzy žalu,

ať se z nich vláha stane,

pro nové věčné jaro

té země milované.

•

Šťastný nový rok všem!