Povyk ve studiu, zubní protézy a demokracie

• Televizní kamera působí na člověka obecného stejně jako automobil na člověka motorizovaného. Známe to všichni: v „civilu“ seriózní chlapík, ale sotva usedne za volant, působí dojmem, že zabouchl mozek do kufru a chová se jako (doplňte sami).

Kamera samotná, natož ta ve spojení s obrazovkou, na níž se můžeme vidět, nutí k reakci. Proč to tak je, nechám na odbornících. Zde jenom konstatujme, že do objektivu mávají či dělají opičky sportovci na startu a stejně tak diváci v ochozech. Je to přirozené, normální, ale i zde platí: čeho je moc, toho je příliš.

Dnes se potvrdilo to, co jsme si mnozí mysleli. Že umístit za televizní studio v Českém domě v Londýně pozadí tvořené povykujícími návštěvníky není nejšťastnější nápad. Úmysl to byl jistě dobrý, ale jako každý záměr tohoto druhu vydláždil cestu ne sice do pekel, ale ke komplikacím. Komplikacím očekávatelným. Stačilo trochu zapřemýšlet, nechat nápad projít oponenturou („bouře mozků“) a tato varianta nemohla zvítězit.

Vždycky v podobných případech žasnu, jak neskutečně amatérsky si dokážou počínat dobře placení profesionálové (nejen) z Kavčích hor.

Často dávám mezi přáteli k lepšímu, že kdyby se mě zeptali, zadarmo jim poradím, že to, co vymysleli je kontraproduktivní. Přinese víc škody než užitku, jak už to tak bývá, neboť lidé ve stádečku se prostě stádně chovají.

Z trochu jiného soudku. Před časem jsem na břehu Rudého moře narazil na zubní protézu. Nevím, jestli vypadla nějakému pákistánskému politikovi, ale bylo to nechutné. Stejně jako zneužití mediílně známého dentistického karambolu v Pákistánu šéfem ČSSD vůči dříve narozeným kandidátům na v nadcházejícím zápase o Pražský hrad.

Od počátku debat na téma přímé volby hlavy státu jsme slýchali mnohá varování, že kandidovat bude moci kde kdo (splní-li dané podmínky) – a tak to také je. Mezi zájemci jsou i osobnosti v seniorském věku, do kterých se mladý Sobotka nechutným způsobem navezl. Pomineme-li lidskou stránku věci (absenci elementární úcty ke stáří), pak je třeba říci, že lídr soc-dem opozice pláče na špatném hrobě. Daná pravidla umožňují kandidovat širokému spektru zájemců. Mohou mezi nimi být osoby vážené, ale také … však víme.

Že někdo kandiduje, ještě nic neznamená. Ponižování kvůli věku či děs vyvolaný výtvarnou výzdobou pleti – to vše je zbytečné. Nelíbí-li se mi jedno či druhé, prostě tomu člověku hlas nedám. Stane-li se přesto hlavou státu, není to jeho „vina“, ale těch, koho uchvátil. V tom je výhoda i slabina demokracie.

Jednou se námi zvolení zástupci rozhodli pro přímou volbu, tak se musíme smířit s jejími klady i zápory. Ovšem nejen my. Také oni. Včetně Bohuslava Sobotky.

Lidé v České televizi museli vědět, že prosklené studio s lidmi v pozadí má svá úskalí. Také zákonodárci museli vědět, že přímá volba prezidenta má svá rizika. Tak k čemu jsou hloupé řeči o zubních protézách?