Povolební Izrael: Postřehy z období druhého mandátu (2)

S tím, jak se blíží termín, do něhož musí Benjamin Gantz sestavit koalici (anebo vrátit prezidentovi pověření), stoupá na izraelské politické scéně nervozita. Nervozita z trvajícího patu.

Už tak neklidné vody rozčeřil v sobotu (9/11) večer šéf strany Izrael, náš domov (8 mandátů v Knesetu) Avigdor Lieberman, když v televizi Channel 12 News předložil ultimátum. Apeloval na obě velké strany, aby přistoupily k zásadním ústupkům. Modrobílé vyzval, aby přijali návrh prezidenta Rivlina na rotaci premiérů. Rozumí se v rámci velké koalice Modrobílí (33) – Likud (32), v Liebermanově pojetí jde o „čistý“ Likud, což znamená, že se zřekne aliance s ostatními pravicovými a ultraortodoxními partajemi (ty mají dohromady 23 mandátů, což spolu s 32 mandáty Likudu představuje „blok 55“) - toto zřeknutí se spolupráce Likudu s ostatními členy„bloku 55“ je druhá část Liebermanova ultimáta.

Ke zmíněné rotaci premiérů dodejme, že podle návrhu prezidenta by první dva roky sloužil jako šéf vlády Netanjahu a v případě, že by byl obžalován, post by po dobu soudního řešení jeho kauz opustil a plnohodnotným premiérem by byl v té době Gantz. (Pokud by během následujících čtyř let k soudnímu projednávání Netanjahuových kauz nedošlo, což je ovšem krajně nepravděpodobné, byl by dva roky premiérem on a dva další roky Gantz.) Modrobílí ovšem na tento model nepřistoupili – proto Liebermanova výzva, aby tak učinili.

Důležitá odbočka: Realizace  návrhu o pořadí v rotaci by nejspíš narazila na legislativní problém.  Jak upozorňuje v Times of Israel ze dne 10/11 politický korespondent Raoul Wootliff, "Základní zákon: Vláda" (v článku 13c -LS) stanoví, že v čele vlády stojí ten člen Knesetu, který ji vytvořil. A zformovat ji může pouze člen Knesetu, který k tomu dostal pověření od prezidenta. Konkrétně: nyní má pověření Gantz; pokud by zformoval velkou koalici s Likudem, musel by být jejím prvním premiérem on, nikoli Netanjahu. 

Podmínky si tedy šéf strany Izrael, náš domov stanovil – a zbývá dodat to neméně podstatné. Co když nebudou splněny? V tom případě Lieberman říká, že podpoří tu stranu, která jeho ultimátum neodmítne. Čímž by se vzdal dosavadního slibu, že bude podporovat velkou liberální koalici (tj. bez náboženských a arabských stran). Tato jeho koncepce má ovšem několik háčků.

Než se u nich zastavíme, dodejme toto: kdyby Gantz i Netanjahu na Liebermanovu vizi přistoupili, nebyl by problém sestavit většinovou velkou koalici (33+32), která by měla v Knesetu 65 poslanců (ze 120). V případě, že by ji podpořila i Liebermanova strana, byla by to většina o síle 73 mandátů. Tato možnost ale ve hře zjevně není.

Nyní tedy ke zmíněným háčkům.

Varianta A  – Modrobílí Liebermanův návrh přijmou, Likud odmítne. Pak by měl Lieberman podpořit koalici vedenou Gantzem. Co ale říkají čísla:

• Modrobílí … 33
• Labouristé/Gešer … 6
• Demokratická unie … 5
• Liebermanova strana … 8
• Celkem … 52

Aby tedy bylo možné vytvořit většinovou vládu v čele s Gantzem, potřebovala by tato koalice dalšího partnera/partnery o síle alespoň devíti mandátů. Kdo by to mohl být? Někdo z „bloku 55“? To je prakticky vyloučeno – blok opakovaně deklaroval, že bude respektovat povolební dohodu o společném postupu. Pak už zbývá pouze aliance arabských stran (Společná kandidátka). Ta má v Knesetu 13 zákonodárců, ale pouze deset z nich vyjádřilo ochotu podpořit vládu vedenou Gantzem. To by samozřejmě stačilo – takováto koalice by měla 62 mandátů. Jenomže, a tu otázku nelze nepoložit: je myslitelné, aby představitelé arabských antisionistických partají byli členy vlády země založené na sionismu? Anebo by se jednalo o menšinovou vládu, jejíž existence by byla závislá na podpoře antisionistických arabských stran?

Osobně nevěřím, že by Lieberman takovou vládu podpořil. Pokud snad ano, do konce politického života by se nezbavil cejchu, že on, pravicový jestřáb, byl spoluautorem politického projektu, který otevřel dveře antisionistickým Arabům k vládni moci v sionistické židovské republice. Mohla by to být jeho politická sebevražda.

Varianta B  – Modrobílí jeho koncepci odmítnou, Likud přijme a zpřetrhá svazky s ostatními partnery v „bloku 55“. Pak by byla čísla takováto:

• Likud … 32
• Liebermanova strana … 8
• Celkem 40

Kdo další? K většině je nutné dodat minimálně 21 mandátů. Ultraortodoxní strany (16) můžeme vyloučit; to by pak Liebermanovo ultimátum nedávalo smysl. Stejně tak můžeme vyloučit Demokratickou unii (5). Ta má přímo ve stranickém štítu slogan „Ne s Likudem“. Zbývají tedy dvě pravicové (neortodoxní) partaje, Nová pravice (3) a Židovský domov/Tkuma (4). I kdyby šly obě, bude to 47 poslanců. Poslední, kdo by se mohl přidat, je aliance labouristů a strany Gešer (6), pak by v rámci této varianty měla Netanjahuova koalice 53 křesel ve sněmovně. A to je stále nedostačující.

Přehledně:

• Likud … 32
• Liebermanova strana … 8
• Nová pravice + Židovský domov/Tkuma … 7
• Labouristé/Gešer … 6
• Celkem … 53

Jak patrno, Liebermanovo ultimátum velký smysl nemá. A to jsme se podívali na možnosti, které jsou více či méně nereálné (spíše více). V praxi tedy  pat i nadále přetrvává – a čas se krátí.