Povolební Izrael: Postřehy z období druhého mandátu (1)

Poté, co se Netanjahuovi nepodařilo sestavit většinový kabinet (po zářijových předčasných volbách), dostal šanci Benjamin Gantz, šéf Modrobílé strany. Mandát od prezidenta dostal 23. října.

Na zformování koalice má ještě necelé dva týdny. Bude úspěšný? To není zdaleka jisté.

Modrobílí stále jednají. S Likudem, menšími stranami (svými podporovateli – formací Labouristé/Gešer a Demokratickou unií) a arabskou aliancí. A také s Liebermanem. S jeho stranou Izrael, náš domov dosáhli shody na sociálních otázkách, mimo jiné na zvýšení důchodů. Naproti tomu při rokování Modrobílí – Likud žádného hmatatelného pokroku dosaženo nebylo.

Zdálo se, že nejlepší bude trpělivě vyčkat, co po vypršení svého vyjednávacího mandátu oznámí Gantz prezidentu Rivlinovi.

Mezitím se ale objevily zajímavé zprávy, které stoji za pozornost. Bylo to sice neoficiální, nepotvrzené, ale ani nepopřené, že Gantz nabídl ministerské posty oběma lídrům Nové pravice: Naftalimu Bennettovi a Ayelet Šakedové. Ti to ovšem nepřijali (mají dohodu s Likudem a dalšími pravicovými partajemi včetně ultraortodoxních o společné povolební spolupráci, tzv. „blok 55“) a místo toho apelovali na nutnost vytvoření pravicové vlády – s obavou, že třetí předčasné volby v řadě by pro pravicový blok nemusely skončit úspěšně.

Bennett dokonce v sobotu 2/11 ve vysílání televizního Kanálu 12 prohlásil:  Pokud jsem to já, kdo představuje překážku pro zformování vlády, zbavím Netanjahua jakýchkoli závazků vůči mně a Nové pravici a půjdu do opozice. Hlavní věcí je, aby se ustavila vláda.

Jeho slova lze pochopit i tak, že „blok 55“ by se mohl rozpadnout; to by Likudu umožnilo vstoupit do velké koalice s Modrobílými (bez partnerů Likudu). Tak snadné to ovšem není a nebude. A hlavně: věc nestojí tak, že Nová pravice půjde do opozice a vzápětí vznikne koaliční kabinet. Bennett totiž není brzdou, která brání vzniku vlády. Problém je podstatně složitější. (A v minulosti byl opakovaně popsán: mj. jde o to, kdo by v případě rotace premiérů byl první na řadě, jak by to bylo s Netanjahuem, kdyby byl obžalován z korupce, což mu stále hrozí. Nutno podotknout, že řeč je o čistě teoretické variantě Modrobílí + Likud + případně Liebermanova strana, ale bez dalších menších stran a hlavně – bez ultraortodoxních.)

Nechme ale spekulací a všimněme si klíčové informace z reálné politiky. Netanjahu, zjevně ve snaze posílit pravicový blok, nabídl v pátek 8/11 Bennettovi klíčové křeslo ministra obrany – a Bennett po konzultaci se svými dvěma partnery a členy Knesetu (Ayelet Šakedová, Matan Kahana) přijal.

Šakedová k tomu na svém Twitteru napsala, že nabídka zněla: buď dva ministerské posty pro Novou pravici ze tří možností – resort zemědělství, pro otázky diaspory a sociálních věcí –, nebo ministerstvo obrany. Nová pravice se nakonec rozhodla pro Bennetta na obraně. Schválit ho musí ještě kabinet na svém nejbližším zasedání, což by mělo být v neděli 10. listopadu. Bennett je ovšem srozuměn s tím, že pokud bude povolební kabinet zformován a na místo šéfa resortu obrany bude navržen jiný politik, pozici opustí.

Kromě toho se Likud a Nová pravice dohodly, že v současném Knesetu vytvoří společnou frakci. Ta bude mít 32 + 3 = 35 poslanců. Vyloučen není ani společný postup při příštích volbách.

Jmenování Bennetta (který je mj. pro tvrdší postup vůči gazským raketovým agresorům) ministrem obrany bylo široce kritizováno Modrobílými a levicí. Yair Lapid, jeden z čelných představitelů Modrobílých na Twitteru napsal:  Nelze ani spočítat, kolikrát Netanjahu nazval Bennetta dětinským a nezodpovědným. A teď vložil do jeho rukou systém zodpovídající za životy našich dětí.

Modrobílí a Likud se navzájem obviňují z neúspěchu koaličních jednání a v této atmosféře se den za dnem blíží Izrael k okamžiku, kdy se Benjamin Gantz vydá do Domu prezidenta a Reuvenu Rivlinovi sdělí výsledek svého osmadvacetidenního úsilí.

Jsou jen dvě možnosti: buď bude stejně neúspěšný jako před ním Netanjahu – nebo naopak.