Pouze vyjádřila názor. Reakce: výhrůžky smrtí

Nestává se často, aby osobnosti státu, který patří mezi nejzavilejší nepřátele Izraele, vystupovaly v izraelské televizi. Už proto, že v podobných případech hrozí aplikace vtipu nikoli o (ne)svobodě projevu, ale po projevu.

Jedním z takových  nepřátel Izraele v muslimském světě je, vedle Íránu,  ano - Kuvajt. Osobně nesu tuto skutečnost velice nelibě, neboť když šlo Kuvajťanům o všechno – po irácké agresi , jež vyvolala První válku v Zálivu -, Izraelci udělali gesto, které zabránilo rozpadu protisaddámovské koalice „Západ – Arabský svět“. Po raketové agresi Iráku proti jejich zemi nepřistoupili k vojenské odvetě. Kdyby tak učinili, zmíněná koalice by se pravděpodobně rozpadla, neboť Arabové by nebyli ochotni bojovat proti jednomu ze svých nepřátel (Husajnovi) po boku jiného nepřítele – sionistického.

Tím nechci říci, že by ani tak nebyl Kuvajt osvobozen, ale bylo by to komplikovanější.

Buď jak buď, pro Kuvajt to dopadlo dobře - a proto bych očekával, ne snad láskyplný vztah k židovskému státu, který svým postojem přispěl k osvobození přepadené země, ale slušné chování. Nikoli trvající zavilou nenávist.

Ta se nejnověji projevila tak, že když se nedávno uvažovalo o tom, že by Kuvajt mohl být spolu s Katarem spolupořadatelem fotbalového MS 2022, Kuvajťané tuto možnost odmítli, přičemž jedním z důvodů byl samozřejmý požadavek FIFA, aby vstup do země byl povolen všem  reprezentacím, které se na šampionát kvalifikují.

Co to znamená?

Že kuvajtský režim není ochoten pustit do země jak izraelský reprezentační tým (pokud by se kvalifikoval), tak fanoušky z Izraele.

Země s takovýmto přístupem by vskutku neměla být pořadatelem jakéhokoliv mezinárodního sportovního podniku.

Kuvajt a jeho nenávistný vztah k Izraeli se dostal do popředí mediálního zájmu poté, co jedna z tamních osobností vyjádřila soukromě na sociálních sítích jiný názor než oficiální.

Tou osobností je spisovatelka Fajr Al Saeedová, zakladatelka kuvajtské satelitní televize Scope TV. Žena je to na arabské poměry odvážná, neboť zastává nekonformní postoje, jak si záhy ukážeme. V roce 2014 navštívila ještě ve vojenské nemocnici egyptského exprezidenta Mubaraka, vězněného (a později osvobozeného) kvůli obvinění z údajného podílu na zabíjení demonstrantů během První revoluce 2011.

Zdá se, že Al Saeedová si dokáže dát věci do správných souvislostí. Egypt pod Mubarakovým vedením byl během První války v Zálivu jedním z lídrů protisaddámovské koalice v arabském světě – a jako takový si zasloužil z její strany pozitivní hodnocení i v době, kdy se k němu osud obrátil zády. (Sám zaujímám z tohoto i jiných důvodů k Mubarakovi podobný postoj.)

Podobně příjemně překvapila Al Saeedová před několik dny, u příležitosti gregoriánského nového roku 2019. Na svém Twitteru v hebrejštině a arabštině (obr. níže) uvedla, že podporuje normalizaci vztahů s Izraelem, což by bylo přínosné jak pro oblast ekonomických vztahů, tak v rámci turistiky.

... posty na Twitteru Fajr Al Saeedové v hebrejštině (nahoře) a arabštině, v nichž se vyslovila pro normalizaci vztahů s Izraelem

Ale nejen to. Al Saeedová Poskytla rozhovor izraelskému televiznímu veřejnoprávnímu kanálu KAN 11, v němž reagovala na hrozby smrtí, které po zveřejnění svých postů na Twitteru obdržela. Vyjádřila se lakonicky: „Jsem na hrozby zvyklá.“

V rozhovoru pro KAN 11 (fotoodkaz níže) svůj postoj vysvětlila tak, že vyjádřila pouze své přání a naději; jde tedy o její osobní názor, který je možné akceptovat nebo odmítnout (a není nutné jí přitom hned barbarsky vyhrožovat smrtí – pozn. LS). Dodala, že věc se nemá tak, jako by přiletěla na Ben Gurionovo letiště, vstoupila do Izraele a řekla: Tak pojďme na to, jsem tu, abych s vámi normalizovala vztahy. Prostě si pouze myslí, že by to bylo dobré pro obě strany (v čemž má samozřejmě pravdu).

Fajr Al Saeedová  v izraelské televizi také ozřejmila, kdy u ní došlo ke zlomu, pokud jde o vztah k Izraeli:  Rozhodujícím okamžikem pro mě byl pohřeb (zavražděného premiéra Jichaka) Rabina, na kterém jsem viděla světové lídry - a dodala, že kdyby v té době zemřel nějaký arabský vůdce, zúčastnili by se rozloučení pouze regionální představitelé a světoví lídři by se omezili na zaslání kondolencí.

Je pravda, že účast světových politiků na Rabinově pohřbu (listopad 1995) byla působivá. Dobře si vzpomínám, že i ve mně zanechala hluboký dojem, zejména projevy egyptského prezidenta Mubaraka a jordánského krále Husajna – a jak se nyní dozvídám, nebyl jsem sám.

Co zbývá? Přát si, aby osobností s takovým uvažováním, jakým je obdařena Fajr Al Saeedová, se v arabském světě objevovalo co nejvíce. Zejména mezi politiky – bez nich se totiž narovnání vztahů mezi Araby a Izraelci sotva dočkáme.

•

FOTOODKAZ

Fajr Al Saeedová během rozhovoru s izraelským televizním kanálem KAN11. (Zdroj: Times of Israel).  KLIKNĚTE ZDE