Poslední noc, poslední den

Otevřel jsem oči brzy ráno 6. července 2021. Modrá obloha, oheň vycházejícího slunce v okně protějšího domu. Mé myšlenky zalétly do Kostnice. Za mistrem Janem.

Jakou asi noc má člověk, který ví nebo tuší, že ta končící je jeho poslední? A že také rodící se den bude jeho posledním. Nad čím přemýšlí, co ho drží v naději?

Mistra Jana Husa držela v naději jeho víra. Víra v Pána Ježíše Krista, který byl jeho Vykupitelem a Spasitelem. Ježíš stál na vrcholu jeho víry, která mu byla naději, posilou ve chvílích nepředstavitelně kruté smrti.

Tomu ovšem může porozumět jenom ten, kdo má dar stejné osobní víry jako kostnický mučedník.

Napsal jsem kdysi text Kostnický plamen na melodii, kterou složil můj otec. Těmi slovy si každoročně jednoho z největších Čechů skromně připomínám. Také dnes.

Vzor pevnosti, odvahy, lásky k Pravdě. Jsem-li někdy hrdý na to, že jsem Čech, pak jedním z důvodů je, že stejným jazykem mluvil také Jan Hus. Mít tak zlomek jeho statečnosti!

... pocta muži, k němuž chovám hlubokou úctu.

(pixabay)