Pošetilost mocných po libanonsku (Doplněno o chycení čtyř uprchlých teroristů)

Jako pravicově smýšlejícímu člověku mi nevadí, že nový libanonský premiér Najib Mikati je miliardář. Podle BBC má jít o nejbohatšího muže v Libanonu. Nevím, není to podstatné. Vadí mi na něm něco jiného.

Že je stejný antiizraelský fanatik jako Tálibán. Důkaz níže.

---

AKTUÁLNÍ ZPRÁVA/11. 9. 2021 (06:45 SELČ)

Izraelské servery hlásí, že ze šesti teroristů, kteří uprchli z věznice Gilboa na severu země, byli už čtyři dopadeni. V pátek (10/9) večer to byl  Yaqoub Qadiri a Muhammad al Arida; nacházeli se  na hoře Kidumim jižně od  Nazareta. V sobotu nad ránem v oblasti spojené obce Šiblí – Ummal Ghanam na úpatí biblické hory Tábor pak dostihly bezpečnostní síly Zakariu Zubeidiho a Mahmouda al Aridu. Tito čtyři tedy daleko neutekli. Hon na zbývající dva samozřejmě pokračuje.

---

Ano, Libanon má po třinácti měsících novou vládu. Šéf dosluhujícího kabinetu Hassan Diab odstoupil po devastujícím výbuchu v bejrútském přístavu v srpnu 2020. Sotva mohl tušit, že v demisi bude s vládním týmem řídit zemi déle než rok. Dlužno dodat, že zemi, která je v totálním ekonomickém rozkladu. (OSN: Téměř tři čtvrtiny populace žijí v chudobě – viz obr. 1.)

... obr. 1/Zdroj: Web OSN, 3. 9. 2021

Kdo dění v Libanonu alespoň okrajově sleduje, patrně ví, že po Diabově demisi se nepodařilo vládu sestavit dvěma pověřeným politikům. Nejprve neuspěl diplomat Mustapha Adib, po něm expremiér Saad Hariri. Komplikace se složením vlády v politicky fragmentovaném Libanonu zvládl ve spolupráci s prezidentem Aounem až Mikati.

Web libanonských novin L´Orient-Le Jour přinesl 10. září jmenný seznam členů kabinetu. Kromě toho informoval, že 24 ministrů (přesněji 23 ministrů a jedna státní ministryně) je rozděleno rovnoměrně do tří táborů po osmi.

Rovnoměrné jsou také rozděleni křesťané a muslimové: dvanáct ku dvanácti. Tento aspekt je vzhledem k politické a náboženské roztříštěnosti Libanonu velice důležitý.

O dvanáct portfolií se křesťanská polovina podělila takto:

• 5 členů kabinetu jsou maronité
• 3 řeckoortodoxní
• 2 řečtí katolící
• 1 arménský ortodoxní (Arménská apoštolská církev)
• 1 státní ministryně je nezávislá a zastupuje menšiny

Stejný počet ministerských postů držených muslimy byl rozdělen podle tohoto klíče:

• 5 sunnitů
• 5 šíitů
• 2 drúzové

Pokud jde o tři politické tábory po osmi ministrech, tak jsou následujícící:

• tábor prezidenta Michela Aouna:

ministr zahraničních věcí … Abdallah Bou Habib (maronitský křesťan)
ministr obrany … Maurice Slim (řeckoortodoxní křesťan)
ministr spravedlnosti … Henri Khoury (maronitský křesťan)
ministr energetiky... Walid Fayad (řeckoortodoxní křesťan)
ministr sociálních věcí … Hector Hajjar (řeckokatolický křesťan)
ministr turistiky … Walid Nassar (maronitský křesťan)
ministr průmyslu … Georges Bouchikian (arménskoortodoxní křesťan)
ministr pro záležitosti vysídlených ososb... Issam Charafeddine (drúz)

• tábor dvojbloku Amal-Hizballáh a jeho spojenců:

místopředseda vlády … Saadé Chami (řeckoortodoxní křesťan, Syrská /v Libanonu působící/ sociálně nacionalistická strana)
ministr financí … Youssef Khalil (šíitský muslim, hnutí Amal)
ministr veřejných prací a dopravy... Ali Hamiyé (šíitský muslim, teroristická organizace Hizballáh)
ministr práce … Moustapha Bayram (šíitský muslim, teroristická organizace Hizballáh)
ministr zemědělství … Abbas Hajj Hassan (šíitský muslim, hnutí Amal)
ministr kultury … Mohammad Mortada (šíitský muslim, hnutí Amal)
ministr telekomunikací ... Johnny Corm (maronitský křesťan, má blízko k hnutí Marada exprezidenta Sleimana Frangiého)
ministr informací … Georges Cordahi (maronitský křesťan, má blízko k hnutí Marada exprezidenta Sleimana Frangiého)

• tábor sunnitů a drúzské Pokrokové socialistické strany Walida Joumblatta; zahrnuje i dva nezávislé

předseda vlády … Nagib Mikati (sunnitský muslim)
ministr vnitra … Bassam Maoulaoui (sunnitský muslim)
ministr hospodářství … Amine Salam (sunnitský muslim)

ministr zdravotnictví ... Firas Abiad (sunnitský muslim)
ministr životního prostředí … Nasser Yassine (sunnitský muslim)
ministr školství … Abbas Halabi (drúz, má blízko k Walidu Joumblattovi)
ministr pro mládež a sport … Georges Kallas (řeckokatolický křesťan, nezávislý)
státní ministryně pro správní rozvoj … Najla Riachiová (zastupuje minority, nezávislá)
 

Jak patrno, ani tato libanonská vláda se neobešla bez zástupců teroristické organizace Hizballáh, což na ni příliš dobré světlo nevrhá. A ukazuje to bídu libanonské politiky, přičemž lesku nabízí méně než šafránu.

Ovšem není to jediný důvod, proč na ni pohlížet s nedůvěrou a obezřetností. Nejde jen o to, že před ní stojí úkoly, jejichž zvládnutí spadá do říše zázraků, což je ovšem samostatné téma pro jiný článek. Navzdory všem nebetyčným problémům, před nimiž nový vládní tým stojí, přispěchal premiér s ujištěním, které jako by opsal od Tálibánu. Porovnejme (obr. 2 a 3):

... obr. 2/Titulek portálu The Times of Israel z 8. září 2021. Jedinou zemí, s níž Tálibán není ochoten navázat vztahy, je Izrael.

... obr. 3/Titulek portálu The Times of Israel ze dne 10. září 2021. Jedinou zemí, s níž nová libanonská vláda nebude spolupracovat, je Izrael.

K vyjádření nového libanonského premiéra The Times of Israel uvedl, že Mitaki stěží zadržoval slzy, když říkal, že rozumí bolesti libanonských matek, které nemohou nakrmit své děti nebo sehnat aspirin, aby jim ulevil v jejich nemoci, a stejně tak rozumí bolesti studentů, jejichž rodiče si už nemohou dovolit posílat je do školy. „Situace je těžká, ale není neřešitelná, budeme-li spolupracovat,“ pravil Mitaki.

Tuto poznámku izraelský web glosoval slovy: „Zdá se, že jejich bolest není dost velká na to, aby přijali pomoc od Izraele.“ Když byl totiž Mitaki dotázán, jestli by při řešení hospodářské krize byl ochoten spolupracovat se Sýrií, odpověděl:  „V zájmu Libanonu budeme jednat s kýmkoli, samozřejmě kromě Izraele.“

Díky za upřímnost.

Izrael nabídl Libanonu pomoc v posledním období dvakrát. Po loňském výbuchu v bejrútském přístavu, zde šlo především o pomoc lékařskou, a pak letos v červenci v souvislosti s prohlubující se libanonskou ekonomickou krizí. Ani v jednom případě neprojevil Bejrút zájem.

Abych parafrázoval slova izraelské expremiérky Goldy Meirové: Protiizraelská nenávist libanonských politiků je větší než láska k vlastnímu národu. V tom případě nezbývá než libanonským představitelům vzkázat: vaše rozhodnutí, vaše škoda.

I tak může vypadat pošetilost mocných.