V r. 1970 v době nejtvrdší normalizace jsem narukoval jako absolvent na vojnu a sám jako Čech jsem se octnul v přijímači s asi 50 Slováky a dalšími národnostmi tehdejší ČSSR - všichni to byli dokroři, inženýři, učitelé... Všichni Slováci mi v důvěrných rozhovorech tvrdili, že nemají větší sen, než aby Slovensko bylo samostatné.

Pro přísahu jsem připravoval podpis přísahy, který musel být v rodné řeči, a pro těch asi 50 lidí to bylo v šesti řečech tedy česky, slovensky, maďarsky, polsky, ukrajinsky... Může nějaký stát unést takovou různotu ?

Opravuji : v pěti řečech

Vazeny pane Lubomíre Stejskale. Vracime se v tento den znovu k otazce, co s timto dnem udelat. Diskutovali jsme minuly rok a budeme pravdepodobne diskutovat i ten pristi. Snad mi dovolite rici par vet, jako cloveku narozen v prvni republice (oklestene) a vychovan v lasce k nasemu statu. Obrazy Masaryka a Benese byly pred nami ve skole, cela zakladni Svojsikova idelogie skautinku stala jako zaklad cesstvi.

Vznik ceskeho statu MUSEL prijit. Otazkou bylo jen, v jake podobe. Po kromeriskem snemu (1848) se citilo, ze slovenska cast bude tezko zaclenit do jednoho celku, kdyz ti hlavni slovensti predstavitele nebyli pripraveni s velikosti uzemi. Ubehlo 70 let od snemu a nic se nezmenilo. 3.5 milionu nemecke narodnosti, severni Slezsko a severozapadni cast Slovenska polske, zapad Slovenska byl madarsky (okolo Kosic) a okolo Presova to zase byli rusini. K tomu prisel pozadavek zakarpatske Ukrajiny o prijeti do svazku Ceskoslovenska.

To byl zacatek. Pridejme k tomu lenivost a egoismus Cechu v organizaci tohoto statu, tak se nesmime divit z vysledku. Mysleni „Prahy“ tomu moc nepomohlo. Hlavne v „pomoci“ Slovensku.

Jeste dnes nedokazeme vytvorit politicky silny stat. Ani tu nasi Ustavu si nedovedeme usporadat jako zakladni zakon. Preambule mluvi o vecech , ktere jiz neexistuji. Vladni zaklad se MA skladat ze tri casti MOCI a ve skutecnosti jsou jen dve. MOC vykona je spolcena z MOCI zakonodarnou. Proto ty zakony take tak vypadaji. Peníze dostava vytvorena koalice po volbách a ma vsechnu silu s nimi zachazet, jako by byly jeji. Zadna zabrana této citlive skutecnosti.

Mohl bych pokracovat. Tech poslednich 30 let je ukazkou. I ten nazev te naší republiky je přinejmensim usmevny. Pan Martin Rohovsky nam to popsal. Umime byt vtipni. To nam ještě zustalo.

Prosim, ne zapad, ale mysleno ....vychod Slovenska okolo Kosic...

Historie je nepřetržitá řada změn: Mění se vládcové, mění se hranice států, mění se uskupení států (Jednou se bratříme s tím a jsme nepřátelé s oním, aby tomu po nějaké době bylo naopak.) A mění se stále i názory na jednotlivé události...

104. výročí vzniku Československa jsem oslavil nejlíp jak dovedu. Se synem na golfu v Poděbradech. Hráli jsme jen v tričku s krátkým rukávem

Státní svátek. Svátek, týkající se nejen naší historie. Svátek ctěný i nectěný. Trošku i až panychida za stát, který již neexistuje, ač má i svou kontinuitu. Stále jí má. Historicky, ale i generačně.

Ta analogie s manželstvím není moc šťastná. Spíš jde o to, že jsme se osamostatnili. Že u toho byli i Slováci, nehraje až tak velkou roli. Výročí vyhlášení nezávislosti je pro každý stát největším svátkem. Proto i my máme dost dobrý důvod ho oslavovat, i když jsme se nakonec se Slováky rozešli.

Bez Slovaku a ani Moravy a Slezka by Ceskoslovensko vzniknout nemohlo! Predstavte si, ze by zkuslily vyhlasit nezavislost jen tri korunni zeme kralovstvi ceskeho. Cechy i Morava mely vic nez tretinu obyvatelstva narodnosti nemecke a Slezko vic nez polovinu. Takto by mohla vzniknout jen federace cesko-nemecka, jinak by by ve Versailes nebyla uznana. Toho si velka trojka TGM, Stefanik a Benes byla dobre vedoma, ze kdyz chteli stat prevazne slovansky a pokorit Nemce jen se Slovaky je toho mozno dosahnout!

Rozchod se Slováky byl rozumný a nevyhnutelný.

O tom si já a také třeba kníže Svatopluk myslíme své...

Podle historiků a podle historika Kosatika Čechy a Slovensko neměli spolu nic společného. Ani historii a ani kulturu. Slováků se nikdo neptal, zda chtějí být součástí společného státu. Československá národnost byla pro Slováky stejné jako pohybujcí se hard před býkem. Velká část Slováků chtěla být součástí Maďarska a těm se říkalo Maďaroni. Slováci uctíviali Hlinku, toho měli a mají za otce národa a ne Masaryka. Slováci od vzniku společného státu dávali vždy najevo, že v tomto státě být nechtějí. Pouze ve druhé světové válce po zjištění, že Německo válku prohraje stali se opět čechoslováky. Tím zabránili tomu, že se nestali zemí spadající po země, které vedli válku. V roce 1968 opět využili krize a vybojovali si nefunkční federalizaci, která držela pohromadě jenom díky komunistům.

Všichni historici, vč . zapálených amatérských, poněkud zapomínají, že všechny změny, zrody i zániky předchází, ba až podmińuje chaos, při kterém těžko predikovat, jak opravdu vše dopadne. Ovšem ex post je kdekomu vše jasné, a tak se může ,,hodnotit"

Dovolím si panu Stejskalovi mírně oponovat. Nebo spíše doplnit svůj osobní názor. Já vůbec nevidím důvod slavit to, že jsme opustili RU a vzali si na hrb Horní zemi, se kterou jsme historicky neměli nic společného a která nás stála víc, než jsme si mohli dovolit. První pokus této se od nás trhnout nastal již v létě 1919. Poté 1939 a naposledy 1993. To zaprvé. Zadruhé. Žijeme (obrazně) v ČR, předtím v ČSFR, předtím v ČSSR, předtím v ČSR, předtím v Protektorátu, předtím v ČSR, předtím v RU a tak dále. Takže i pokud počítám 1. a 2. Republiku za jeden stát, pořád slavíme vznik státu přes čtyři další zpět. Logiku mi to moc nedává.

Také je mi záhadou, proč Masaryk s Benešem tehdy přibrali do party Štefánika. Asi proto, abychom byli větší než Maďarsko.

Také mě bylo líto, že Slováci odcházejí, ale byl jsem mladý a hloupý a celý život přesvědčovaný státní propagandou, že to tak má být.

Dnes jsem naopak přesvědčený, že svůj vlastní stát by měla mít i Morava.

No, a také Praha