Pomsta

• Cestování veřejnou dopravou má své výhody. Jsme konfrontováni s rozmanitými charaktery, která nám do cesty postavil sám život.

Jednomu z nich dejme jméno Sebastián.

Přijde na zastávku a vy nikdy nevíte, co má na mysli. Tedy zpočátku jeho řeči.

„Ti to zase vymňoukli,“ pronese hned po pozdravu. Kdo a co?, napadne vás. A začnete přemýšlet. Myslí poslance parlamentu, nebo hráče místního extraligového klubu? Těžko soudit. Ještě obtížnější je reagovat.

Dělá to pravidelně. „Tak jim to zase vyšlo,“ pronese jindy.

„Musíš říct, kdo měl pravdu a v čem, Sebastiáne,“ snažím se ho usměrnit.

„No v televizi. Zase bude padat. Fouká od severozápadu.“ Pochopil jsem. Pravdu měla rosnička v TV Nova.

Je nepoučitelný.

Onehdá se zeptal: „Jezdíš na lístky nebo na průkazku?“ Čekali jsme na bus meziměstské dopravy. Tou jezdím „na lístky“. Naproti tomu městskou „na průkazku“. Kterou z nich myslí? Než jsem se v tom stačil zorientovat, napověděl mi. „Zapomněl jsem si koupit jízdenky MHD. A u řidiče je o sedm korun dražší.“

Musel jsem ho zklamat. Rezervní jízdenky mám pouze pro pražskou PID.

„Tady někde v terminálu není automat?,“ zeptal jsem se opatrně.

„Není, všechny zrušili. Nikde kolem nic není. A nahoře ve stánku mají zavřeno,“ odvětil nespokojeně.

Kategorista.

Když jsme se potkali na stejné zastávce příště, naskytla se mi jedinečná příležitost všechny ty jinotaje mu alespoň jednou vrátit.

„Tamhle je,“ ukázal jsem pohledem doleva.

Podíval se tím směrem a zjevně nechápal.

„No tam, vedle místnosti dispečera,“ pokračoval jsem.

„No,“ zasípal zmateně a byl viditelně mimo.

„Tam, co je automat na kávu, vedle něj,“ napínal jsem ho ještě chvíli.

„Hm,“ odtušil rezignovaně.

Déle jsem ho trápil nedokázal. „Tak tam je automat na jízdenky.“

„Toho jsem si nevšiml,“ přiznal poctivě. A svěřil se mi, že obyčejnou jízdenku nikde nesehnal a musel jet o sedm korun dráž.

Bylo mi ho líto. Současně jsem ale věděl, že se mojí „pomstou“ nic nezmění. Sebastián bude dál hovořit jako tajnůstkář – a já si budu dál lámat hlavu, kam svojí první větou při vzájemné konverzaci směřuje.

Tedy, ne že by bylo o co stát. Ale spolupasažéry si nevybíráme.