Politická agitace po americku

My starší jsme si užili politické agitace (agitpropu) za komunistické nadvlády víc než dost. Provázela nás doslova na každém kroku. Všudypřítomná, vlezlá, bezobsažná, kýčovitá a zdánlivě nezničitelná.

Nebylo to sice to nejpodstatnější, proč jsem v listopadu 1989 „zvonil klíči“, ale roli jednoho z faktorů naděje na ukončení tohoto doslova hnusu hrála. Ulevilo se mi, když například z budov a továren v okolí zmizely rudé hvězdy a nesmyslná hesla o tom, že úkoly nevím kolikátého sjezdu KSČ splníme. Ostatně geniálně se tohoto tématu dotkl Václav Havel v eseji Moc bezmocných (heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“ ve výloze obchodu se zeleninou mezi mrkví a cibulí).

Lidé nekriticky vzpomínající na staré časy jistě namítnou: „A dnes? Veřejný prostor, a nejen veřejný, je zaplevelen reklamou.“ To je pravda. Přesto si myslím, že je nutné rozlišovat mezi komunistickou sebepropagandou a reklamou. To druhé, na rozdíl od prvního, má svůj smysl. Že nejsou všechny reklamy vyvedené tak, aby nám nekazily náladu a my neměli pocit, že nás kdosi má za imbecily, není chyba reklamy jako takové, ale konkrétních tvůrců konkrétního reklamního díla. Prostě: reklama a komunistický agitprop jsou dvě naprosto odlišné kategorie.

Komunistický agitprop se nedá srovnávat ani s předvolební agitací v demokratickém režimu. Jednak jde o záležitost opodstatněnou, jednak dočasnou. Pokud je s ním něco srovnatelné, pak agitace ve prospěch Donalda Trumpa, kterou na na síti Truth Social představuje aktivistická iniciativa „Women For Trump“(WFT). Její nekritické příspěvky si v ničem nezadají s tím, co známe z komunismu jako kult osobnosti – jen byl v principu diktátor Stalin nahrazen prezidentem Trumpem. Nejde přitom o až fanatickou oddanost vůči prezidentovi, která místy hraničí div ne s jeho zbožštěním – pokud to tak ony dámy cítí, budiž jim přáno. Přítele Ameriky může ale nemile překvapit míra nenávisti, kterou „Ženy pro Trumpa“ vyjadřují vůči jeho oponentům a jmenovitě vůči exprezidentům Bidenovi a Obamovi. Ani já nejsem jejich politickým sympatizantem – odedávna mají mé sympatie republikáni a jejich prezidenti -, nicméně postrádám elementární míru úcty a slušnosti. Málo platné: přece jenom to byli prezidenti Spojených států. Je možné nesouhlasit s jejich politikou a kultivované to vyjádřit, není ale správné uchylovat se k ponižování, urážkám a nepravdám. Ovšem základní respekt k protivníkovi se v Trumpově táboře zjevně nenosí (jaký pán…).

Dále uvedu několik příkladů toho, co mě z dílny WFT přivádí v úžas (také kvůli zkušenosti s komunistickým agitpropem), případně co považuji ve veřejném prostoru za nebezpečné.

(I) Velice odvážné tvrzení, podporované i některými evangelikálními duchovními, že „Donald Trump změnil svět k lepšímu - Bůh používá Trumpa, stejně jako použil krále Kýra v Bibli. Zvolen

lidem, pomazán Bohem.“ (Kýros II. Veliký byl starověký perský král, který povolil Židům návrat z babylonského zajetí do vlasti.) Že si to myslí fanynky prezidenta, budiž, ale jsem přesvědčen, že posláním duchovních obklopujících Donalda Trumpa není čechrat mu jeho už tak zbytnělé ego. Naopak by měli působit jako morální korektiv a proti prezidentovi se vymezit, kdykoli si nepočíná správně dle principů, které oni sami hlásají. Inspirovat se mohou u biblických proroků, kteří krále otevřeně kritizovali, pakliže jednali nesprávně, často i za cenu osobního rizika.

(II) Aktivistky WFT ostře kritizují Baracka Obamu. Jednak proto, že zosobňuje opačný politický směr, to samo o sobě je v demokracii normální, ba žádoucí, zároveň ho ale část z nich považuje za odpovědného za kroky proti Trumpovi (vyšetřování ruského vlivu na volby před jeho prvním obdobím aj.), aniž by ovšem předložily hodnověrné důkazy. Místo nich nabízejí propagandu. Třeba fotografii, zjevně z období „střídání stráží“ v Bílém domě (2017), na níž je vyobrazen Trump, Obama a loučící se obě První dámy, přičemž k Obamovi byl přidán v podkresu obrázek hada a vše je doplněno textem: „Když byla tato fotografie pořízena, ten had věděl, že plán na obvinění Trumpa byl aktivován. Všechny cesty vedou k Obamovi. Sdílejte, chcete-li veřejný vojenský soud.“ Smyslem je dostat Obamu před soud, ideálně pak do oranžového vězeňského mundúru. Toto je jeden z postů, které považuji za hanebné i nebezpečné. Jde o jasnou snahu kriminalizovat politického oponenta, což je motivováno osobní záští.

(III) Stejně tak nebezpečná je aktivita WFR v záležitosti, která dle současné americké ústavy nepřipadá do úvahy. Totiž možnost, že by Donald Trump kandidoval ve svém třetím volební období (nynější skončí v lednu 2029, příští volby se tedy budou konat 7. listopadu 2028). A tak vidíme na internetu vyobrazení s nápisem „Trump 2028 – to nejlepší teprve přijde“. Přičemž tuto snahu aktivistky zdůvodňují naprosto absurdní argumentací, za hranicí zdravého úsudku. Na fotografii je vyobrazen Obama jako loutkovodič, jehož loutkou na provázcích je prezident Biden. Průvodní text: „Obama měl třetí funkční období s Bidenem. Trump by měl mít také další (třetí) období. Sdílej, pokud podporuješ ústavní dodatek, který by umožnil Trumpovi kandidovat na třetí prezidentské období.“ Nejděsivější na tom je, že autorky berou obsah tohoto příspěvku naprosto vážně. Protože: „Politici během našeho života přicházejí a odcházejí. Ale už nikdy nebude další prezident jako Trump. Je nejlepší v historii. Navždy.“ A aby nebylo pochyb: „Trump 2028 – protože nás nikdy neomrzí vítězit.“ Těžko odhadovat, jaké by WFT zažily trauma, kdyby Donald Trump mohl v roce 2028 kandidovat – a prohrál.

(IV) O způsobu a úrovni myšlení aktivistek WFT svědčí také slogan „Donald Trump – síla přírody“, to na pozadí blesků na bouřící obloze, nebo publikovaná mapa Hormuzského průlivu, který se ovšem v jejich geografii nazývá „Strait of Trump“, Trumpův průliv. O čem to svědčí, nechám na čtenářích.

Aprílový vtip jako real news

(V) Za hranicí soudnosti pak je uměle vygenerovaná (AI) fotografie zobrazující dělníky na Mt. Rushmore v Jižní Dakotě, kterak tesají obří hlavu Donalda Trumpa, která by měla doplnit čtyři stávající hlavy prezidentů Washingtona, Jeffersona, Lincolna a Roosevelta. K tomu popis: „Přípravy na červencové 250. výročí Ameriky postupují dobře.“ Má tím být neinformované veřejnosti vsugerováno, že v době oslav 250. výročí vzniku Spojených států návštěvníci památníku Mt. Rushmore National Memorial budou vzhlížet nikoli na čtyři, ale na pět soch prezidentů – včetně současného. Celé je to důkazem, že iniciativa WFT pracuje s fake news jako s real news, ačkoli proti fake news se sám prezident velice rád vymezuje.

Druhého dubna 2026 k tomu server Yahoo ve svém zpravodajství napsal: „Bude Donald Trump od 1. dubna 2026 přidán k sochám čtyř prezidentů v Národním památníku Mount Rushmore v Jižní Dakotě? Ne, to pravda není: šlo o aprílový vtip. Článek, který tuto fámu rozšiřoval, byl napsán pod pseudonymem Olaf Priol – což je přesmyčka slov „April Fool“ (aprílový vtip).“

Co k tomu všemu více dodat? Můj osobní závěr. Držet se rčení „Never Say Never“. Po pádu komunismu jsem byl vnitřně přesvědčen, že s něčím takovým, jako je stupidní politická agitace, byť s opačným znaménkem, se nikdy nemůžu setkat a už vůbec ne ve Spojených státech. Trpký omyl naivního idealisty.

●

Podklady:

Odkaz

Odkaz

Odkaz