Moc dobre se pamatuji na priblizne polovinu let padesatych, kdy se v ceskoslovenskem tisku psalo o Libanonu jako o Svycarsku stredniho vychodu a opravdu byl tenkrat Libanon jednou z nejbohatsich zemi na svete.

Bohuzel prilisna laskyvost vuci palestinskym uprchlikum se Jim nevyplatila. ti si z Libanonu udelali vojenskou zakladnu vuci Israeli.

Vidíte i Vy dokážete napsat příspěvek na základě reality.

Přiznávám se, že historické reminiscence nemám v oblibě. Každá historická událost nevznikla samovolně a vždy měla nějaké důvody v daleko širším spektru, než jsme schopni při její dnešním hodnocení obsáhnout.

Při hodnocení toho, jaké jsou Palestinsko-Izraelské vztahy, musíme vycházet z toho, jak se vyvíjely po podepsání mírové dohody mezi Izraelem a OOP v roce 1993 a kdo je viníkem špatného stavu, ve kterém tyto vztahy jsou dnes.

Každý, kdo do hodnocení dnešního stavu mezi Izraelem a Pelestinci zanáší nějaké události před rokem 1993, je na tom stejně, jako kdyby chtěl do našich dnešních vztahů mezi Čechy a Němci zanášet události před lednem 1997, kdy byla podepsána Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích.

OOP pouze uznalo právo Izraele na existenci. Arabové to kategoricky odmítli.

Jinak dne 11.- 24. července 2000proběhla v Camp Davidu jednání mezi Izraelem a Palestinci, které svolalClinton. Schůzka nebyla svolána za účelem rozdělit Jeruzalém, a proto všechny překvapilo,když premiér Izraele Ehud Barak navrhl Arafatovy rozdělit Jeruzalém a to,ustanovit palestinské hlavní město v samotném východním Jeruzalémě as palestinskou suverenitou v sedmi, či osmi z devíti vnějšíchčtvrtí. Palestinskou suverenitou nad polovinou Starého města, konkrétně nadmuslimskou a křesťanskou čtvrtí a palestinskou správou Chrámové hory. Pročtenhle ústupek předložil Barak, není zcela zřejmé. Arafat tento ústupekokamžitě odmítl a prohlásil, že chce celý Jeruzalém a pásmo Gazy. Ke krachujednání o Jeruzalémě přispěla i EU, když oživila rezoluci OSN č. 181z roku 1947 o internacionalizaci Jeruzaléma, která byla odmítnuta jakarabskou stranou tak Izraelem, který vroce 1947 svedl boj o Jeruzalém bez pomoci ze strany OSN. Tahle iniciativa zestrany EU zradikalizovala OOP. Arafatopustil Camp David a okamžitě vyvolal intifádu al- Aqsá. Záminkou k ozbrojenému povstáníbyla procházka Ariela Šarona po Chrámové hoře. Díky povstání byla Chrámová horapo dobu tří let uzavřena pro nemuslimy. Správa Chrámové hory byla odebrána OOPa předána Jordánsku, které dalo 4 miliony dolarů na opravu Chrámové hory.