Pokračování příběhu Netanjahu a dohoda o vině a trestu

V polovině 2. lednového týdne se dostala na veřejnost zpráva, že souzený expremiér Netanjahu by mohl přistoupit na dohodu o vině a trestu. Celé je to skryto v mlze, z níž tu a tam vystupují více či méně jasné kontury.

Ta mlha tu řídne (k naší velké radosti – konečně něco víme), tu houstne (a předchozí radost notně tlumí). Našince ze středu Evropy to vede k poznání, jak mohu něco vědět já, když ani izraelští novináři a analytici, kteří jsou u zdroje, nevědí a tápou.

Připomeňme to podstatné. Proti bývalému premiéru Izraele a dnes lídru pravicové opozice Benjaminu Netanjahuovi je veden soudní proces zahrnující tři kauzy:

Kauza 1000  - Přijetí darů od dvou přátel - miliardářů výměnou za politické protislužby.

Kauza 2000  - Ovlivňování zpravodajství nejčtenějšího izraelského listu Jediot Achronot. Jeho vydavatel Arnon Mozes podle vyšetřovatelů za příznivé zpravodajství o Netanjahuovi získal od šéfa vlády slib, že prosadí právní úpravu, jež by poškodila jeho největšího konkurenta - list Israel Hajom. (K prosazení této legislativní úpravy ovšem nikdy nedošlo – LS.)

Kauza 4000  – Netanjahu uzavřel vzájemně výhodné partnerství s mediálním magnátem Šaulem Elovičem, který je většinovým vlastníkem telekomunikační společnosti Bezeq. Ta provozuje zpravodajský server Walla! a premiér podle obvinění firmě zajistil výnosné regulační opatření výměnou za příznivé zpravodajství o sobě a své vládě.

V prvních dvou kauzách je Netanjahu viněn z podvodu a porušení (zneužití) důvěry, ve třetí vedle toho ještě z korupce (úplatkářství) – toto obvinění je nezávažnější.

Kdyby byl uznán vinným, mohl by se dostat až na deset let do kriminálu.

Naproti tomu uzavření dohody o vině a trestu by mu mohlo pomoci vězení se vyhnout. Zjednodušeně: Netanjahu by přiznal podvod a porušení důvěry, obvinění z korupce by bylo z žaloby staženo a pokud by s dohodou soud souhlasil (což ale není zcela jisté), odpykal by si trest veřejně prospěšných prací (uvádí se, že nanejvýš v délce šesti měsíců, 19. ledna se objevil údaj hovořící o sedmi až devíti měsících).

Ovšem souhlas s takovouto dohodou znamená pro Netanjahua dvojí „nepříjemnost“. Jednak by musel uznat vinu (resp. určitou část viny), což dosud odmítal, jednak nad ním visí Damoklův meč v podobě toho, co se v americkém právu nazývá moral turpitude – morálně hanebné či zavrženíhodné jednání. Tento princip platí i v právu izraelském: pokud by bylo Netanjahuovo jednání hodnoceno jako moral turpitude, musel by na sedm let odejít z politického života.

Jaké jsou tedy aktuální zprávy týkající se dohody o vině a restu v Netanjahuově procesu? Server The Times of Israel (TOIL) sdělil 19. ledna: Čekají nás „kritické dny“. Vychází přitom ze zpravodajství televizních kanálů Channel 12 a Channel 13.

Podle Channelu 13 obsahuje nejnovější návrh dohody zaslaný obžalobou právníkům Benjamina Netanjahua klauzuli „moral turpitude“, která by bývalému premiérovi zabránila v účasti na politickém životě po dobu sedmi let. Dohoda, kterou zformuloval generální prokurátor Avichai Mandelblit a tým žalobců*) v jejich verzi požaduje, aby Netanjahu byl potrestán sedmi až devíti měsíci veřejně prospěšných prací.

*) Klíčové osoby na straně obžaloby: Avichai Mandelblit – generální prokurátor Izraele, Amit Aisman – státní zástupce, Liat Ben Ariová – šéfka týmu žalobců pro Netanjahuovy kauzy, Judith Tirošová Grossová – hlavní žalobce v kauze 4000.

Z návrhu vypracovaném obžalobou lze dovodit, že Mandelblit zjevně zavrhl myšlenku, aby o „moral turpitude“ rozhodoval až soud, ale dává přednost tomu, aby tato klauzule byla nedílnou a odsouhlasenou součástí dohody „Netanjahu – Mandelblit“.

Jak správně připomněl v diskusním příspěvku pod mým předchozím článkem na toto téma („Expremiér: Dohoda o vině a trestu?“/15. 1. 2022) Refael Chvátal, důležitým faktorem je čas: „Podle zdejších komentátorů (Refael žije v Izraeli - LS) jde též o to, že A. Mandelblit odchází z funkce generálního prokurátor na konci ledna a nastupující po něm prý není nakloněn jakékoliv dohodě.“ To je pravda; z tohoto hlediska hraje čas proti Netanjahuovi, má-li o dohodu vážný zájem.
 

TOIL dokonce napsal, že podle nejmenovaných osob, které na dohodě pracují, budou pro úspěch ujednání kritické příští dva dny. (Televize KAN 11 ovšem na svém webu použila formulaci „několik příštích dnů“).

Ať tak či onak, televize Channel 12 uvedla méně optimistickou zprávu (viděno optikou těch, kdo dohodu podporují). Středeční (19. 1.) kontakty obou stran byly po předchozím úplném přerušení omezeny na telefonní rozhovor mezi obžalobou a právníky expremiéra, přičemž šance na bezprostřední uzavření dohody byly označeny jako mizivé.
TOIL v této souvislosti připomíná, že v posledních dnech se objevily zprávy, které tvrdily, že Netanjahu se přiblížil k dohodě s Mandelblitem ve snaze uzavřít celou věc ještě před koncem funkčního období generálního prokurátora na konci měsíce. Mnoho zpráv ovšem postrádalo věrohodné zdroje a byly vzájemně protichůdné. Skutečnost je taková, že žádná ze stran oficiálně nepotvrdila, že by se taková dohoda chystala (s důrazem na slovo oficiálně – o tom, že se na ní pracuje si prozpěvují všichni dudci v izraelské přírodě – LS); vedle toho existuje několik překážek, které by ji mohly zkomplikovat či zcela zhatit.

Tou hlavní překážkou je nekompromisní trvání generálního prokurátora na zahrnutí klauzule „moral turpitude“ (s důsledkem vyřazení Netanjahua na sedm let z politického života). Channel 12 ve středu (19. 1.) uvedl, že expremiér a jeho právníci mají obavy také z toho, že pokud Netanjahu dohodu o vině a trestu podepíše, a tedy se přizná k podvodu a porušení (zneužití) důvěry, soud by mohl rozhodnout nikoli o trestu obecně prospěšných prací, ale potrestat ho odnětím svobody. 

Oba televizní kanály v úterý (18. 1.) také shodně uvedly, že Mandelblit značně ochladl, pokud jde o pravděpodobnost uzavření dohody, jednak kvůli blížícímu se konci jeho funkčního období, jednak v důsledku značného odporu veřejného mínění vůči ní. (Jiné zprávy před několika dny ovšem tvrdily, že Mandelblit má na uzavření dohody zájem, aby mohl úřad opustit s čistým stolem.)
 

Aby těch mnohoznačností nebylo málo, připomeňme vyjádření z pondělí 17. ledna.

Nejprve se objevila zpráva, že Netanjahu souhlasil s tím, aby klauzule o „moral turpitude“ byla součástí dohody o vině a trestu. Následně to expremiérův mluvčí popřel. Samotný Netanjahu v pondělí večer bagatelizoval zvěsti, že se rozhodl podepsat dohodu. Poslancům Likudu řekl: „Lidi, není tu nic, o čem bych vás měl informovat. Pokud bude něco nového, řeknu vám to.“

K vážnému zamyšlení jsou ovšem názory některých analytiků, kteří dle TOIL vyjádřili mínění, že ani podvod a porušení důvěry nejsou lehkým trestným činem (tyto dva zločiny by „zbyly“ Netanjahovi poté, co by dohoda o vině a trestu vymazala z obžaloby korupci) a pokud si to někdo myslí, je na omylu. Server připomněl: bývalý starosta města Bat Yam Lahiani, exposlanec parlamentu a exministr Misežnikov a někdejší ředitel Bank Hapoalim Dankner – ti všichni uzavřeli dohodu o vině a trestu, v níž se přiznali k podvodu a porušení důvěry a všichni tři skončili ve vězení.

Jak patrno, dění kolem Netanjahua a jeho soudní záležitosti je komplikované. O to zajímavější bude, jak to celé nakonec pro jednoho z nejúspěšnějších státníků Izraele dopadne.