Platí ještě, když se hráč dopustí faulu, že je to faul?

V podkresu zní ze tří reproduktorů Město Er, vedle v pokoji je náš osmák zapojen do distanční výuky a já u klávesnice mám na mysli Trčálka. Kolegu Karla Trčálka. Je ale možné pochopit nepochopitelné, uchopit neuchopitelné?

A má smysl zabývat se někým, kdo si z vás soustavně dělá blázny? Kdo si dělá „dobrý den“ ze všeho, i z toho, co je jiným svaté?

Jaký je styl jeho psaní? A proč je to důležité? Kolega Martin Braun připodobnil Trčálkovu metodu k vykrádání hrobů. Vlastně ano. Kdyby nešlo o blog, ale o diplomovou práci na VŠ, nebyli bychom daleko od slova plagiátorství.

Mustr je dán. Tu si vezme něco od Stejskala, tu od toho, tu od onoho a aniž by uvedl, že jde o citát, jak by dle kodexu blogera snad měl, vystaví na základech, které postavil někdo jiný, vlastní literární konstrukci. Je to fér?

Především je to rafinované. On je totiž nepolapitelný a tím i nepostižitelný. Je možné vychytrale relativizovat nepopsatelné utrpení, kterým prošly oběti holocaustu, urážet věřící, dokonce samotného Boha a Jeho Syna Ježíše Krista – vše dovoleno. Hry bez hranic. Zkuste ale zveřejnit fotografii, k níž nemáte autorská práva; i když uvedete zdroj, reakce administrátorů následuje okamžitě. Jistěže je to v pořádku, taková jsou pravidla.

Současně je to ale ilustrace zvrácenosti dnešního světa.

Položme na jednu misku vah „zakázanou“ fotografii a na druhou veřejně publikovaná tvrzení, že hlavním strůjcem holocaustu byl starozákonní bůh (zde Trčálek  používá malé „b“), že Hitler mohl být skutečně oním Mesiášem, jenž měl vskutku vyvolený národ přesunout do ráje, tedy do božího království, v němž už byl i lotr ukřižovaný vedle Krista – a odpovězme si na otázku, co je z hlediska zdravého rozumu, historické zkušenosti, morálky a svědomí každého z nás horší. (Viz Trčálkův článek "Odsoudit holokaust mohou jen bezvěrci, protože holokaust má na svědomí bůh" z 31. 1. 2021.)

Ovšemže na tu druhou misku vah bychom museli položit i tvrzení, že Hitler vlastně realizoval boží plán, v čemž mu zabránil (osvobozením Osvětimi) Koněv, potažmo Sovětský svaz, a tomu zase pomáhaly Spojené státy. I to se ve zmíněném článku dočteme.

A konečně položme na onu druhou misku vah ještě jednu větu z Trčálkova článku:

• Může ještě někdo pochybovat, že Hitler nebyl Mesiáš, bojoval-li proti říši zla z fatimského poselství a Satanovi (podle Hájka z Protiproudu)?

Ano, takový je náš svět, naše společnost, taková jsou i naše média. Na jedné straně důsledně dodržujeme technické regule (klobouk dolů), na druhé straně je míra svobody tak volná, že kdo nemá vnitřní morální semafor, může s bezohledným cynismem dělat to, co se ve slušné společnosti  nedělá. A ještě si v tom libovat, dokonce se stavět do pozice oběti a přitom argumentovat do nebe volající falešnou interpretací biblických textů.

Můžeme to odbýt slovy, že taková je daň za nabytou svobodu?

Nejspíš nám nic jiného nezbude. Jedno snad  ale přece jenom  můžeme. Prostřednictvím vlastního blogu pozvednout hlas. Neboť mlčet k některým nehoráznostem nelze.

Kolega Trčálek jde ve své interpretaci toho, co je svoboda, až na samou hranu akceptovatelného, ba za ní. Jako Eva v ráji a s ní Adam. Už tehdy byl dán princip: absolutní svoboda neexistuje. Připomeňme z druhé kapitoly knihy Genesis:

• A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“

Kdybychom měli tato slova přenést do naší polemiky: dělejte si legraci z koho chcete a z čeho chcete, lidé pošetilí, jen holocaust nechte laskavě na pokoji. Pokud nechápete proč, tak z vyššího principu mravního. Ten neznamená pouze ono "vražda na tyranu není zločinem". Jeho poselství je neskonale širší.

Karel Trčálek ve svých úvahách dochází k šíleným závěrům: bůh je i zlo, a snad i především zlo. A Ježíš? Toho prý mohla přivést na kříž ješitnost? Znovu ale platí: promyšleně použije příslovce „možná“:  Možná stejná ješitnost přivedla i Ježíše na kříž.  Sám autor tento nesmysl znehodnocující Kristovu oběť sice přímo netvrdí, takříkajíc „právně“ je nepostižitelný, ale jedovatá slina na Ježíšově osobnosti úspěšně ulpěla.

Přiznám se, že nevím, co tím sleduje, jaký smysl to všechno má, proč to vlastně dělá. Jen jedno vím jistě. Tak jako naše dvouletá vnučka nerozumí tomu, proč jí nedovolujeme hrát si ve zúženém prostoru za sedačkou u tepelného radiátoru, nemůže ani kolega Trčálek rozumět všem Božím záměrům.

Izaiáš v 55. kapitole knihy  starozákonních proroctví říká toto:

• Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé, praví Hospodin.

PS: Mám celoživotní problém s upálením Michaela Serveta (1553 v Ženevě), na čemž se podílel i reformátor Jan Kalvín. Problém o to bolestnější, že naše rodina (předci), když žila v emigraci, byla součástí kalvínského evangelického společenství a reformátor se tudíž těší velké úctě. Nicméně s jeho participací na rozhodnutí o kruté popravě Serveta, prohlášeném za kacíře, jsem se nikdy nesmířil a vnitřně nevyrovnal. Kolega Trčálek  tím, jak se prezentoval ve vztahu k holocaustu a Starému zákonu, mi pomohl porozumět (POROZUMĚT, NIKOLI SOUHLASIT) tomu, jak se v 16. století mohlo stát, že lidé, kteří hlásali reformační tezi Sola Scritura (Pouze Písmo), došli k rozhodnutí tak odlišnému od biblického učení, že ve věcech víry nesluší se používat násilí.

•

Dlouho jsem se rozmýšlel, zda tento článek napsat. A  když už byl hotov, zda ho zveřejnit.  Rozjímání trvalo několik hodin. Nakonec jsem se rozhodl text na blogu publikovat. Cosi uvnitř mi říkalo: Kdo, když ne ty? Jsou mezi námi bezpochyby povolanější, autoři sloužící jako pastýři v církvích, kteří by byli lepšími obhájci poselství Písma,  ale někdy musí člověk dostát povinnosti, i když je jen prostým pěšákem. Aby nemusel litovat ztracené příležitosti a na otázku  Kde jsi byl, když bylo tupeno mé Slovo?,  mohl odpovědět: Byl  jsem na svém místě, Pane. A ve vši pokoře jsem učinil to, co mi velel tichý hlas svědomí.