Pekingská inspirace

Ve středu (18/10) začal v kontinentální Číně sjezd tamní komunistické strany. Můžeme se z této monstrózní akce něčemu přiučit? Jak kdo. Přinejmenším jeden aspekt věci pominout nelze.  

Známe to z naší totalitní minulosti. Sjezd vládnoucí komunistické partaje byl „událostí roku“ - pro všudypřítomnou propagandu. Nejinak je tomu i v takzvané lidové Číně, kde se ovšem opatření sjezd provázající obracejí tvrdě proti lidu.

Smůlu mají ti, kdo bydlí v blízkém okolí. Ale nejen oni.

Čínská vládnoucí moc si je tak jistá podporou a sympatiemi národa, že raději ještě víc utáhla šrouby. Působí to celé dojmem, že kdyby to neudělala, čeká zemi státní převrat. Města, ne pouze metropole, jsou podle zpravodajského serveru Lidovky.cz plná policistů a členů civilní bezpečnosti. V okolí sjezdového paláce bude například zakázáno používat drony a balóny. To se dá pochopit. Ale jak rozumět zákazu zapalovat plynové hořáky? Přilehlé restaurace prý kvůli tomu raději zavřely.

A dále: nefunguje takzvané sdílené ubytování. Lidé si přes doručovací službu nemohou objednat prášky nebo tekutiny. Dokonce nože s čepelí nad 10 centimetrů musí být opatřeny QR kódy kvůli identifikaci majitele. Zakázán je i prodej hraček v podobě střelných zbraní. Součástí opatření jsou  razie v nočních podnicích. Cizincům odebírají moč kvůli podezření na užívání drog. Ve veřejné dopravě čeká pasažéry skenování zavazadel a osobní kontroly. Cenzoři ve službách režimu tvrdě sledují kyberprostor. A tak dále.

Zkrátka – pomineme-li zlotřilé cizince –, je to ukázka nerozborné jednoty strany a lidu v praxi.

Vlastně bychom nad tím mohli mávnout rukou, kdyby nebylo jisté okolnosti. Příští týden uplynou tři roky od návštěvy Miloše Zemana v ČLR. Český prezident tehdy poskytl Ústřední čínské televizi CCTV rozhovor, v němž mimo jiné pravil:

• Já jsem přijel do Číny, abych se od Číny učil, jak zvýšit hospodářský růst, jak stabilizovat společenský řád. (Zdroj překladu: Portál Echo24/31.10. 2014.)

Patří k této stabilizaci společenského řádu, kterou se chce Miloš Zeman od Číňanů učit, také výše uvedená opatření doprovázející partajní sjezd?

Těžko říci. Jisté je ale jedno: chce-li se prezident demokratického (a postkomunistického) státu učit stabilizovat společenský řád v totalitním komunistickém režimu, pak je to stejně pošetilá snaha, jako kdyby se v dekádách před rokem 1994 jezdili občanští aktivisté vyznávající multikulturalismus jezdili učit do Jihoafrické republiky.

To v lepším případě. V tom horším: je to nanejvýš nebezpečné.