Paradoxy Chrámové hory

Najděte si GPS souřadnice Chrámové hory v Jeruzalémě a na mapě se vám objeví jeden z neuralgičtějších bodů planety. Tudíž: sloužit v této lokalitě jako policista není žádný med.  

Jste soustavně mezi dvěma mlýnskými kameny.

Důvod proč tomu tak je byl popsán bezpočtukrát. Chrámová hora je nejposvátnějším místem judaismu a třetím nejposvátnějším místem islámu. Ačkoli je nedílnou součástí hlavního města Izraele, náboženskou správu zde vykonává nadace Jeruzalémský islámský Waqf, která podléhá jordánskému panovníkovi jakožto oficiálnímu ochránci jeruzalémských muslimských a křesťanských svatých míst v Jeruzalémě. Izrael toto zvláštní uspořádání respektuje. (Tato skutečnost je vyjádřena v izraelsko-jordánské mírové smlouvě 1994.)

Chrámová hora je zdrojem permanentního napětí. Na vině je arabská představa, že oni si mohou dovolit na tomto místě cokoli, zatímco Židé (platí to ale i o křesťanech) prakticky nic – mohou nanejvýš vstoupit, navíc v omezeném čase, ale bez jakéhokoli náznaku čehokoli, co by připomínalo náboženskou aktivitu (modlitbu, úklonu, nemluvě o svatebním obřadu nebo něčem podobném).

Naproti tomu Arabové považují za normální, že si z mešity Al Aksa (součást Chrámové hory) udělají skladiště předmětů, které pak používají při protiizraelských nepokojích. Zde pro ilustraci cituji z náhodně vybrané zprávy ČTK, kterou 28. září 2015 převzal server iDNES:

K nepokojům na Chrámově hoře došlo už minulou neděli a střety Palestinců s Izraelci pak trvaly tři dny. Důvodem byl zájem Židů navštívit posvátné místo. Muslimští Palestinci se jim v tom ale snažili zabránit a z mešity Al-Aksá na ně házeli kamení.

Židy a muslimy rozděluje spor o využívání posvátného místa, na kterém kdysi stál židovský chrám. Židé by chtěli mít možnost se tam modlit stejně jako u Zdi nářků, pozůstatku vnějších hradeb jeruzalémského chrámu. Pro muslimy je ale oblast mešity Al-Aksá po Mekce a Medíně třetí nejposvátnějším místem islámu.

A ještě jeden úryvek, tentokrát z webu Českého rozhlasu Plus z 29. září 2017:

„Můžeme jít na Chrámovou horu jako jiní turisté, ale modlit se tam nesmíme. To by nás vyvedli, a dokonce by nás mohla zatknout izraelská policie. Podle práva je přitom v Izraeli svoboda náboženství. Policie ale má svá vlastní pravidla," stěžuje si mladý žid Pinchas, který prý chodí na Chrámovou horu, neboli do okrsku mešity al-Aksá, každý den.

Turisté, respektive všichni nemuslimové, můžou na Chrámovou horu jen jedním speciálním vchodem. Jelikož se v posvátném okrsku nikdo kromě muslimů nesmí modlit, zabavují izraelští policisté u bezpečnostního rámu náboženské předměty, kříže, menory, bible, prostě cokoliv, co naznačuje, že se dotyčný na hoře modlit chce.

Je to absurdita absurdit: Židé se nesmějí modlit na nejposvátnějším místě svého náboženství, které se nachází v jejich hlavním městě. Představte si, že byste šli na mši do Svatovítské katedrály a Němci by po vás házeli kameny. Že to nedává smysl? To, co se děje na Chrámové hoře také ne.

Problém je, že na vynucenou izraelskou bezpečnostní reakci na jakoukoli arabskou provokaci reaguje arabská strana hystericky, aniž by rozlišovala mezi příčinou a následkem. Tato hysterie dosahuje do nejvyšších míst, jordánského krále Abdalláha II. nevyjímaje. Že ale všichni, panovníkem v Ammánu počínaje a posledním zaměstnancem Waqfu konče, měří dvojím metrem, nikoho z Arabů a jejich podporovatelů příliš nezajímá.

Úvodem jsem zmínil nelehkou pozici izraelské policie na Chrámové hoře. Když chrání židovské návštěvníky, je terčem útoků Arabů – a když židovští návštěvníci poukáží na znesvěcování posvátného místa Araby a ona nezasáhne podle jejich představ, je cílem kritiky z židovské strany.

Důkazem budiž zdánlivě banální situace z pátku 26. dubna, což byl sedmý den židovského svátku Pesach. Skupina ortodoxních Židů navštívila Chrámovou horu za doprovodu (pod ochranou) policie. Všem se naskytl lehce šokující pohled: několik arabských výrostků si nedaleko od nich hrálo s míčem. Problém? Samozřejmě, na posvátném místě je to vždycky problém. Zejména, je-li posvátnost tohoto místa účelově a extrémně týmiž Araby politizována.

K tomu musíme přidat ono staré známé arabské pokrytectví. Arabové mají plná ústa posvátnosti tohoto místa - když se na něm Židé chtějí pomodlit, div že nevypukne další intifáda -, ale svoji vlastní mládež nedokážou umravnit tak, aby tutéž posvátnost místa respektovala a nedělala si z něj plácek na čutání do meruny. Navíc existuje výnos izraelského Nejvyššího soudu, který míčové hry vzhledem k povaze této lokality výslovně zakazuje.

Zmíněná skupina Židů proto během návštěvy Chrámové hory na závěr Pesachu policisty vyzvala, aby proti jednání arabských výrostků, kterým porušovali soudní rozhodnutí, zasáhla a míčovou hru ukončila. Policisté jejich žádost zprvu ignorovali a chlapci dál nerušeně pokračovali.

O něco později, jak popisuje server Arutz Ševa, když se arabský chlapec objevil s míčem v těsné blízkosti židovské skupiny, byla policie opět požádána, aby jim byl míč odebrán. Jeden z policistů tak skutečně učinil, ale údajně po intervenci přítomného zaměstnance Waqfu míč po chvíli poslal po zemi zpět arabským chlapcům („malá domů“). Viz video níže.

Tento příběh je klasickou ukázkou platnosti našeho pořekadla „za dobrotu na žebrotu“. Izrael po osvobození východní části své metropole v roce 1967 udělal vstřícný krok. Nejenže nesrovnal mešitu Al Aksa a svatyni Skalní dóm se zemí (ne, to není extremistický názor, protože k této větě patří ještě následující druhá část), tak jak to udělalo Jordánsko, když se ve válce 1948/1949 zmocnilo východní části města a cíleně zlikvidovalo 34 synagog včetně impozantních Tiferet Yisrael a Churva, ale přijal kompromis v podobě práva uděleného Waqfu (zmíněno již výše). Tento kompromis má ale onu děsivou podobu, také již zmíněnou: muslimští Arabové mohou vše, Židé a křesťané jsou tam vlastně jen trpěni. O nějakém svobodě vyznání pro všechny si můžeme na Chrámové hoře nechat jen zdát.

Paradoxní je, že izraelská policie, vědoma si neuralgičnosti místa a v zájmu zachování klidu (což je ovšem vzhledem k uvažování Arabů iluze), působí občas dojmem, že se k židovským občanům státu chová až příliš přísně, zatímco vůči porušování zákona ze strany Arabů je benevoletnější. (Nikde na světě není policie pod takovým drobnohledem kritiků ze zahraničí jako policie izraelska v této částí svého vlastního hlavního města. To jen v rámci připomenutí, jak nelehkou službu její příslušníci na Chrámové hoře vykonávají.)

Nelze nedat za pravdu aktivistům izraelského hnutí Za návrat (Židů – LS) na Chrámovou horu, když říkají, že policie opět ignorovala, kdoví po kolikáté, soudní rozhodnutí, který zakazuje míčové hry na Chrámové hoře. Dodávají, že nastal čas, aby si policejní síly sloužící v této části Jeruzaléma uvědomily, že si musí dodržování izraelského zákona týkajícího se Chrámové hory vynutit a jednat energicky a rozhodně proti všem, kdo toto místo znesvěcují.

•

FOTOODKAZ/Posvátnost Chrámové hory v arabském pojetí. KLIKNĚTE ZDE

VIDEOODKAZ téže situace – KLIKNĚTE  ZDE  (2:27 min)