Paradox: V jedné osobě proizraelský fanatik i člověk Izraeli škodící

Je to zvláštní pocit. Dozvědět se po zhruba 55 letech upřímného přátelství k Izraeli, že Státu Izrael škodím. Dokonce víc než ti, kdo se deklarují jako jeho otevření nepřátelé.

Jak jsem na to přišel? V Izraeli žije bezmála čtyři desetiletí česky píšící publicista Tomáš Guttmann. Kromě toho, že jeho texty přináší Neviditelný pes, píše i vlastní blog Hegaion, který má vedle hebrejské a anglické také českou verzi (Hegaion Č). Letos třiadvacátého listopadu se na Hegaionu Č objevil článek „Nenávist – většinou pomlouvají Izrael nejvíce ti, kdo se označují za jeho přátele“.

Autor si bere na mušku dvě osoby – Václava Hořejšího a mě. Důvodem je, jak jsem pochopil, skutečnost, že se nevyhýbáme kritice negativních jevů, které se v izraelské společnosti vyskytují. Hned v úvodu této sebeobrany musím ale stanovit pravidlo: pana Hořejšího se můj text netýká. Jeho názory detailně neznám, nemám s ním nic společného, nevím nic o jeho vztahu k Izraeli. Reagovat budu pouze ve vlastní věci.

K tomu musím uvést, že všechny mé kritické postřehy o Izraeli vycházejí ze zpráv mainstreamových izraelských médií (The Jerusalem Post, The Times of Israel, Israel Natinal News, menšinově i další; není mezi nimi Haaretz). To znamená, že česky referuji o tom, o čem v angličtině referují zmíněné servery. Obecně tedy považuji výhrady pana TG vůči mé publicistice v této věci za absurdní – pokud Izrael pomlouvám a škodím mu já, pomlouvají ho a škodí mu prestižní izraelská média, z nichž cituje celý západní mediální svět. Logiku tedy v postoji pana TG nespatřuji.

Zato množství dezinformací, účelových polopravd a nefér zavádějících sdělení. Příliš zábavné to není, protože pravda nebývá vždy záživná. Za to se omlouvám. Podívejme se na několik tvrzení pana TG.

(I) TG: „Jiný milovník Izraele, pan Lubomír Stejskal, pravidelně referující o všech nepravostech izraelských pravičáků…“ O „nepravostech pravičáků“ nepíšu ani „pravidelně“, ani „o všech“. Píšu o nich sporadicky a jen o některých z těch, o nichž informují izraelská média. Ano, vadí mi, že někteří židovští jednotlivci, a je mi lhostejné, kam politicky patří, plivou a slovně urážejí křesťanské poutníky, většinou ve staré části izraelského hlavního města Jeruzaléma. Jednak to není kritika „Izraele“, ale těch, kdo si takto nepatřičně počínají, jednak něco takového musí obecně vadit každému slušnému člověku v civilizovaném světě. Stejně tak mi samozřejmě vadí, když například v Praze budou zlovolní Češi urážet Židy a plivat na ně.

(II) TG uvádí, že jsem před pár dny „popsal svůj velký životní problém: »Židovské násilí v Předjordánsku«“. Není to „můj“ problém a už vůbec ne „velký životní problém“; je to problém, který v Judeji a Samaří reálně existuje a nabývá neblahých rozměrů – jinak by se tou věcí nezabývaly příslušné vojenské špičky a politické vedení země. A pokud ten problém existuje, je zcela přirozené, že se o něm píše, v izraelských a následně i v českých médiích.

(III) TG: „Žiji v Izraeli již 38 let a byl jsem přímým svědkem nesčetně případů arabského násilí, ale o židovském násilí jsem slyšel jen od příslušníků izraelského „deep state“ a médií, která jejich výmysly podporují a šíří s úmyslem dokázat symetrii mezi arabským a židovským násilím, mezi Araby a Židy, s cílem udržet při životě dávno mrtvý sen o harmonickém soužití obou národů.“ To považuji za hodně zkreslené a zavánějící konspirací. Jakmile někdo operuje pojmem „deep state“, mám se na pozoru. Skutečnost považuji za mnohem prostší. Ty neblahé jevy v Judeji a Samaří se dějí a objektivní média o nich informují. Pokud TG tvrdí, že za 38 let pobytu v Izraeli slyšel o židovském násilí pouze od příslušníků izraelského deep state, pak se ptám, kdo všechno do toho pojmu spadá, když židovské násilí v Judeji a Samaří uznávají jako fakt a odsuzují špičky IDF a služby Šin Bet, politici včetně koaličních, zástupci judsko-samařských komunit a například někteří obyvatelé komunitního bloku Guš Ecion v Judeji. Spíš bychom se měli zeptat, kdo do deep state nespadá.

(IV) TG: „Milovník Izraele L. S. připouští, že »drtivá většina Židů dodržuje zákony a palestinský teror je extrémně brutální a zrůdně barbarský...«“. Tady musím autora poopravit: ne že to připouštím, ale jsem o tom bytostně, skálopevně a z hloubi duše přesvědčen a psal jsem o tom mnohokrát. Tedy znovu: arabský protižidovský teror a židovský protiarabský teror jsou nesouměřitelné ve všech aspektech, nelze mezi ně klást rovnítko, protože ten arabský je nekonečněkrát horší. Snad toto vyjádření postačí. Dále se musí ohradit proti konstrukci, že navzdory právě uvedenému jsem „z různých prohlášení všemožných politiků a z všemožných pomluv levicových médií“ vyselektoval obžalobu, že „počínání židovských extremistů, nebojme se říci teroristů, v Předjordánsku vůči tamním pokojným arabským obyvatelům je nepřijatelné“. Je to samozřejmě jinak. Že je židovské násilí proti Arabům v Judeji a Samaří nepřijatelné si myslím prostě proto, že nepřijatelné je – ze samotné své podstaty. Neboť stejně jako jsou absolutně nepřijatelné arabské útoky proti obyvatelům židovských komunit v Judeji a Samaří a jejich majetku, musí to platit i obráceně. Jde o věc principu, o jehož platnosti jsem neochvějně přesvědčen.

(V) TG: „Svou obžalobu milovaného Izraele končí zmiňovaný autor výzvou, aby byl zaveden trest smrti pro židovské teroristy v Izraeli, protože trest smrti jen pro arabské teroristy by prý byl nepřijatelný »i pro největšího podporovatele Izraele«,“ uvádí autor a pokračuje: „Pan L. S. snad slyšel, že v Izraeli byl během celých 77 let jeho historie popraven pouze Adolf Eichmann, ale bojí se, aby trest nebyl nespravedlivě použit i proti chybujícím členům Hamásu, třeba za pálení miminek v troubě. Úpornost tohoto publicisty mně trochu připomíná postoj protestantského vůdce Martina Luthera; ten se v první fázi choval k židům vlídně, doufaje že budou konvertovat, když však odmítli, začal jim v druhé fázi zlořečit víc než katolíci; L. S. se od něj liší tím, že obě fáze u něj probíhají souběžně.“ Toto je nefér zkreslení mého postoje k legislativnímu návrhu, který nyní leží v Knesetu a požaduje zavedení trestu smrti pouze pro arabské teroristy, kteří z nacionalistické nenávisti zavraždí Židy – ale nikoli obráceně. To je samo o sobě z hlediska principu rovnosti před zákonem neakceptovatelné a neobhajitelné. Můj postoj k této věci je následující. Jako zásadní odpůrce trestu smrti jsem proti návrhu zmíněného zákona; že má být uplatněn pouze proti Arabům je pouze jeden z jeho negativních bodů, s nimiž mám problém. O tom, že za celou historii moderního Izraele byl popraven pouze nacistický zločinec Eichmann* samozřejmě dobře vím a je to jeden z mnoha důvodů, proč si Izraele vážím: že patří mezi země, které nepořádají tyjátry jménem exekuce.

* Stejně tak je mi známo, že kromě Eichmanna byl v Izraeli popraven v roce 1948 armádní kapitán Meir Tobianski, ve Válce za nezávislost falešně obviněn z vlastizrady a zastřelen. Později byl plně rehabilitován. I tento justiční exces, byť z prostředí uvnitř armády za válečného stavu, je dalším důvodem, proč se stavím k absolutnímu trestu odmítavě.

TG dále napsal, že mám údajně obavu, aby trest smrti „nebyl nespravedlivě použit i proti chybujícím členům Hamásu, třeba za pálení miminek v troubě“. Má smysl na takto formulovaný demagogický nesmysl reagovat? Nemá. Pokud jde o Martina Luthera, jako člověk rodově protestantského původu si ho vážím (byť moji předci v exilu se hlásili ke kalvínské reformaci), nicméně s jeho nepřátelským postojem vůči Židům souhlasit nemohu (jako nemohu souhlasit s upálením Serveta v kalvínské Ženevě roku 1553, ale to je docela jiné téma).

Máme tu tedy dvojí pohled. Pro některé jsem proizraelským fanatikem, pro pana TG člověkem, který škodí Izraeli víc než jeho otevření nepřátelé. Řečeno s Václavem Havlem: Jsou to paradoxy, co?

●

Článek Tomáš Guttmanna na blogu Hegaion:

https://www.hegaion.cz/2025/11/nenavist-vetsinou-pomlouvaji-izrael.html