Pane Vracovský, byl jsem smutný, ale potěšil jste mě

Jedna z diskutujících na blogu iDNES má za to, že to tady „jde do kopru“. Nemyslím. Naopak: v poslední době je to tady do jisté míry docela zábavné.

Druhého dubna jsem byl od rána smutný. Trápilo mě to, co se stalo v Pásmu Gazy. Tragický omyl izraelské armády, při němž přišlo o život sedm pracovníků humanitární organizace World Central Kitchen (WCK), jakkoli byl neúmyslný, armáda ho přiznala a izraelský prezident Herzog se za něj osobně omluvil, nelze vnímat jinak než jako krutou podobu odvrácené tváře války. Ano, v Pásmu Gazy je vedena válka proti zákeřnému nepříteli – a ve válce k excesům bohužel dochází. To, co je pro jednu stranu exces, je pro druhou norma - viz agresi Hamasu na jih Izraele 7. října 2023. Nevšiml jsem si, že by v Izraeli kdokoli freneticky jásal na smrtí pracovníků WCK. Když teroristé loni masakrovali v izraelském pohraničí civilisty, v Arabové v Pásmu Gazy byli štěstím bez sebe.

To jen, abychom toto politováníhodné neštěstí zasadili do správného kontextu. Že ho nepřátelé Izraele okamžitě zneužijí v rámci své propagandy, o tom nás na té nejnižší úrovni společenského významu přesvědčila blogerka iDNES Radka Kielbergerová ve svém nejnovějším výpadu proti jinému blogerovi, tentokrát Michalovi Szabó [1]. Zdá se, že v soustavných útocích proti jiným autorům – dle jejího vlastního úzkého výběru, který ovšem stále rozšiřuje – úspěšně sekunduje kolegovi Karlu Trčálkovi, který si z tohoto způsobu psaní udělal cosi jako „blogerskou živnost“. A třebaže s politickými názory většiny těch, proti nimž je namířeno Trčálkovo „satirické“ ostří, bytostně nesouhlasím, naprosto chápu, že se ti lidé všemožně brání, protože to, co pan Trčálek na blogu iDNES praktikuje, je už dávno „hra za autovou čárou“. Že to „rozhodčí“ (administrace) tolerují, by bylo na samostatné pojednání.

Mně však jde dnes o něco jiného, byť to s výše uvedeným do jisté míry souvisí.

Pan Petr Lorenc zareagoval v diskusi pod mým článkem z 2. dubna [2] na předchozí vyjádření pana Filipa Vracovského [viz tamtéž], načež mu pan Vracovský odpověděl větou, která po smutném dni vrátila do mé tváře letmý úsměv: „ … není příjemné, když se na někoho někdo zaměří a komentuje každé jeho slovo, což v jisté chvíli pan Stejskal (dělal) i přesto, že jsem ho prosil, aby téma víry a mého vztahu k papeži nepropíral“.

Moje reakce.

1) Rozhodně jsem se na pana Vracovského „nezaměřil“, natož abych „komentoval každé jeho slovo“. Vypadá to tak, že lidé z této „skupiny spřízněných“ (Vracovský – Kielbergerová + Trčálek) přisuzují slovům jiný význam, než jaký ve skutečnosti mají. Lidově řečeno přehánějí až na samotnou hranici nepravdy. Tenkrát šlo o diskusi týkající se několika náboženských témat, přičemž má vyjádření ve vtahu k panu Vracovskému nevznikla ve vzduchoprázdnu (jak je dnes módní říkat), ale byla součástí širší debaty.

V jejím rámci jsem zastával biblický názor na homosexuální intimní praktiky (dle Bible, kterou ctíme oba, je to ohavnost a hřích), načež mě pan Vracovský označil (volně) za náboženského fanatika srovnatelného s Tálibáncem. Dále jsem držel názor, že uctívání Pražského Jezulátka (rozuměj sošky), tak je praktikováno Římskokatolickou církví a jejími věřícími, je projevem modlářství, což je v Bibli výslovně zakázáno. V knize Exodus (20. kapitola) čteme: „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.“ Po mém soudu je úcta k Jezulátku, jemuž jsou v papežské církvi dokonce věnovány modlitby [3], v rozporu s tím, co čteme v knize Exodus. Abych ale nebyl obviněn z jednostrannosti, stejně tak považuji za modlářství uctívání ikon v pravoslavných církvích.

Pan Vracovský tehdy chtěl, abych debatu vůči jeho osobě v jisté fázi ukončil. V tom jsem mu nemohl zcela vyhovět, protože pokud chtěl zůstat stranou, neměl se do oněch debat a útoků vůči mým názorům zapojovat.

2) Ovšem příslovečnou třešničkou na dortu je ono přiznání p. Vracovského, že „není příjemné, když se na někoho někdo zaměří“. Pravda pravdoucí. Jenomže: přesně to v posledních měsících dělá Radka Kielbergerová, s níž p. Vracovský souzní (nezaznamenal jsem, že by ji za to otevřeně kritizoval) a také, už léta, Karel Trčálek (ani zde jsem nezaznamenal, že by za to byl v textech p. Vracovského jakkoli kritizován).

Závěrem něco, co se panu Vracovskému nejspíš líbit nebude. Pakliže dospěl k poznání, že „není příjemné, když se na někoho někdo zaměří“, najde odvahu otevřeně pranýřovat tuto praxi u těch, kdo ji provozují na blogu léta (K. Trčálek), případně měsíce (R. Kielbergerová)? Anebo se to těchto autorů z nějakých důvodů netýká? Ne, nikoho k ničemu nenabádám, jen se ptám.

ODKAZY

[1]

https://kielbergerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=815175

[2] -můj čl-vrac

https://lubomirstejskal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=815167

[3]

https://www.pragjesu.cz/modlitby-texty/