Pane Putine ...

Znovu a znovu přemýšlím o osudu Naamy Issacharové, odsouzené v Rusku na 7 a půl roku vězení za to, že v jejím odbaveném zavazadle bylo nalezeno 9,6 gramu konopí. Vzpomněl jsem si na prezidenta Reagana.

A na jeho slova pronesená v tehdejším Západním Berlíně 12. června 1987: „Mr. Gorbachev, tear down this wall!“ Pane Gorbačove, zbourejte tu zeď.

Dnes se mi chce zvolat: „Pane Putine, pusťte Naamu domů!“

Reagana slyšel tehdy celý svět, zprostředkovaně snad i Gorbačov. Mě neslyší nikdo, snad jen pár lidí si přečte tato slova na internetu.

Berlínská zeď padla necelého dva a půl roku poté, co jsme ve vysílání Hlasu Ameriky, ve zprávách Svobodné Evropy a (my na českém západě) německých televizí ARD a ZDF slyšeli Reaganovu naléhavou výzvu. Za jak dlouho po mé "výzvě" opustí Naama brány vězení Putinova režimu?

Modlím se, aby to bylo co nejdříve.

Čím déle se o případ Naamy zajímám, tím víc mi připadá její úděl absurdní, vymykající se zdravému rozumu. Víc a víc jsem přesvědčen o tom, že se na ni ruská justice dopustila zločinu. Neboť každé věznění nevinného člověka je zločinem. A Naama nevinná je. Možná se dopustila bezvýznamného přestupku, ale není zločincem patřícím do kriminálu.

Také dnes jsem na internetu sbíral informace o její kauze. Narazil jsem na starší rozhovor s jejím právníkem Alexandrem Taicem; zveřejněn byl  na izraelském ruskojazyčném informačně-analytickém webu „Detali“.

Především je třeba uvést několik konkrétních údajů, o nichž jsem se ve svých předchozích článcích nezmínil. Naamu neodsoudil nějaký anonymní orgán (činný v trestním řízení), ale soudce jménem Pavel Čeredničenko. Prokuratura požadovala osm let, on „milostivě“ udělil o půl roku méně.

Co je ale děsivé, je toto advokátovo svědectví:  „Když soudce četl rozsudek, neslyšeli jsme žádné posouzení argumentů obhajoby.“

Už to vyvolává pochybnosti, zda je verdikt spravedlivý.

Advokát dále v rozhovoru s redaktorem Markem Kotljarskim řekl, že Naama přiletěla z Dillí na terminál D letiště Šeremetěvo, odkud měla pokračovat do Tel Avivu. Nacházela se pouze v tranzitní zóně, kterou neopustila. Svůj batoh, který odevzdala k odbavení na přepážce v Dillí, u sebe samozřejmě v Moskvě během pobytu v tranzitu neměla – měl být přeložen z jednoho letadla do druhého. A vyzvednout si ho měla až na Ben Gurionově letišti v Tel Avivu.

Řeč nemůže být ani o pašování, neboť neprošla pasovou ani celní kontrolou, nic záměrně ne(za)tajila a neměla v úmyslu do Ruska cokoli propašovat. Advokát Taic dále uvedl, že Městský soud v Chimki, do jehož působnosti letiště Šeremetěvo patří, žádný takovýto drastický precedent ve své praxi nemá. On sám prostudoval obdobné případy patnáct let do minulosti a nic podobného (bezvýznamné množství konopí vs drastický trest – LS) neobjevil.

Tolik několik starších, leč významných doplňujících informací k případu Naamy Issacharové. Nyní jsme ve fázi čekání na pokračování slyšení rámci odvolání u krajského soudu v Moskvě, které by se mělo konat ve čtvrtek 19. prosince.

A ještě osobní poznámka autora tohoto článku. Kdyby byl Putin takový „formát“, za jaký ho někteří čeští rusofilové (a nejen mezi dolními 10 miliony) považují, už dávno by Naamu omilostnil a tento ostudný případ sprovodil ze světa.

•

To je Naama