Palestinci: Na Sinaj? Ne, do Negevu!

Původně jsem to považoval za špatný vtip. To když jsem se seznámil s návrhem mírového řešení mezi Izraelem a palestinskými Araby z pera egyptského diplomata a odborníka na Blízký východ Abderahmana Salaheldina.

Publikován byl na webu Ahranmonline 13. října pod titulkem„ If you desire peace, relocate the displaced from Gaza to the Negev“. V principu nabízí odpověď na otázku „kam s nimi“. Tedy s Palestinci, jmenovitě z Pásma Gazy. Jejich arabští soukmenovci mají sice plná ústa podpory, ale že by jim pomohli poskytnutím dočasné oázy na svém území, o tom nemůže být ani řeči.

A tak přišel ambasador Salaheldin s nápadem přesunout je – alespoň po dobu nynějšího konfliktu – na opačnou stranu. Nikoli na Sinaj, ale do Izraele, do Negevské pouště. Ať se s nimi dál trápí Izraelci, nejlépe doma, hlavně ať se nepřesunují k nim. Salaheldinova myšlenka je součástí širšího mírového návrhu (stažení Izraele na hranice z června 1967 a výměna území – část Západního břehu s největší koncentrací osad Izraeli, část Negevu Palestincům), současně ale dodává, že přesun Gazanů do Negevu by bylo přechodné řešení, které by se stalo základem pro budoucí definitivní narovnání. Že by v tomto procesu hrál Egypt klíčovou roli, rozumí se samo sebou.

Považoval jsem samotnou ideu přesunout gazské civilisty do Negevu jako špatný vtip. Chápal jsem ji jako ojedinělý nápad jednoho egyptského intelektuála – a v paměti jsem ji uložil do zadního traktu. Za několik dní jsem se ovšem přesvědčil o tom, že platí legendární Werichovo „to je blbý, to se bude líbit“.

Salaheldinova myšlenka nezapadla, ale stala se součástí politického uvažování prvního muže země, i mnou z mnoha důvodů respektovaného prezidenta Sisiho. (Nevím, jestli ji přejal od Salaheldina, nebo je to jeho původní koncepce, ale na tom koneckonců nesejde.)

Během setkání se spolkovým kancléřem Olafem Scholtzem v Káhiře ve středu 18. října prezident Sisi důrazně odmítl jakýkoli náznak, že by se Palestinci měli v důsledky války s Izraelem přesunout na Sinaj. Web Ahramonline k tomu uvedl: „Pokud existuje představa o vysídlení palestinského lidu, El-Sisi navrhl místo toho (transferu na Sinaj) přesunout je do Negevské pouště v Izraeli, dokud nebude Izrael schopen porazit Hamas a Islámský džihád, a poté by se Palestinci mohli vrátit do své vlasti.“

A osvětlil důvody. Jeho teze: Vysídlení na Sinaj znamená přenesení útoků proti Izraeli na egyptské území, což by ohrozilo mír mezi Izraelem a zemí se 105 miliony obyvatel. Pokud by se Sinaj stal novou operační základnou proti Izraeli, Egypt by byl nucen nést následky. Sisi uznal, že v takovém případě by měl Izrael právo bránit sebe a svou národní bezpečnost a že by se tak dělo prostřednictvím útoků na egyptskou půdu. A pak by se Egyptu mír, o který usiluje, vymkl z rukou a stejně tak řešení palestinské otázky.

Tato myšlenka má samozřejmě svoji logiku. Současně ale odhaluje syrovou pravdu. Prezident Sisi zjevně nepočítá s tím, že by na Sinaj přišli pouze mírumilovní civilisté, ale spolu s nimi i teroristé, kteří by z egyptského teritoria pokračovali ve své protiizraelské kampani. Nepředpokládá, že by je Egypt zpacifikoval. Chtě nechtě přiznává, že palestinský terorismus je v podstatě nevykořenitelný. Což je přinejmenším podivné, uvědomíme-li si, že stejný prezident Sisi dokázal na Sinaji zlikvidovat teror tamní odnože Islámského státu. Proč by tedy Egypťané nezlikvidovali i palestinské teroristické formace, pakliže by se na Sinaji etablovaly? (Ideálně ve spolupráci s Izraelem.) Nedostatek dobré vůle? Dvojí metr v přístupu k teroru?