Padl jeden mýtus

Lidé mají tak nějak zafixováno, že všichni autokraté a diktátoři mají ve švýcarských bankách pohádkové bohatství. Mnozí si totéž dosud podvědomě mysleli také o egyptském prezidentovi Husním Mubarakovi.

Jak se ale v minulých dnech ukázalo, byla to lež. Ze Švýcarska přišla oficiální zpráva, že Husní Mubarak v této zemi žádné jmění nemá. Zprávu sdělila 27/12 egyptskému serveru Ahramonline Noémie Chartonová, mluvčí federálního ministerstva zahraničí. Stalo se tak v souvislosti se zrušením zmrazení egyptských aktiv ve švýcarských bankách – k tomuto kroku (zrušení) přistoupila švýcarská Federální rada (kolektivní orgán výkonné moci v čele s jednoročním prezidentem/prezidentkou) minulý týden. Aktiva byla zmrazen od První revoluce, tedy od roku 2011.

Potvrdilo se tak tvrzení exprezidenta, které opakovaně prezentoval tým jeho právníků v čele s Fareedem El Deebem, že v zahraniční žádné peníze nasyslené nemá.

Pro případné skeptiky: samotné zmrazení aktiv (2011) mělo charakter preventivního opatření, jak vysvětlil advokát El Deeb. A rozhodně neznamená, že by všichni tehdejší vysocí představitelé egyptského státu měli ve švýcarských bankách uložené prostředky. V žádném případě to neplatí o Mubarakovi, což Švýcaři nyní jednoznačně potvrdili.

Jak se ukazuje, není diktátor jako diktátor a autokrat jako autokrat.

V této souvislosti nemohu nevzpomenout na 2. červen 2012, kdy jsem v jednom egyptské hotelu v Safaze, krátce před odjezdem na letiště, sledoval rozsudek nad Mubarakem v kauze údajného podílu na zabíjení demonstrantů při revoluci 2011. Verdikt zněl: doživotí. Byl to šok, ale lepší než provaz.

Odlétal jsem zpět do Evropy s podivným pocitem. Převažoval smutek, který nevyvážil ani magický pohled z okénka našeho stroje na Jumbo Jet startující na hurghadském letišti ve frontě před námi (obr. níže). Cosi uvnitř mi říkalo, že rozsudek není spravedlivý.

Prostě: nevěřil jsem tomu, že by Mubarak nechal střílet do lidí. Samozřejmě že nenechal. Potvrdil to pravomocný verdikt Kasačního (tj. nejvyššího odvolacího) soudu z 2. března 2017. Přesně po čtyřech letech a devíti měsících se ukázalo, že mé vnitřní přesvědčení bylo správné.

V této souvislosti nemohu nesrovnat dva autokratické vládce Blízkého východu. Zatímco Mubarak nedlouho po vypuknutí egyptské fáze Arabského jara odstoupil a umožnil, aby země prošla vývojem jakým prošla – a přestože není vinen ze smrti účastníků Revoluce 2011, prožil řadu let ve vězení. Na druhé straně syrský autokrat Bašár Asad se po vypuknutí Arabského jara v jeho zemi držel moci zuby nehty, čímž přinejmenším spoluzpůsobil brutální občanskou válku, která je co do počtu mrtvých a jinak postižených s Egyptem roku 2011 nesrovnatelně horší. (S krvavými událostmi během Druhé revoluce v Egyptě v roce 2013 nemá Mubarak nic společného). Přesto všechno je Asad stále v prezidentské funkci a některými zahraničními vůdci dokonce považován za rovnocenného partnera.

Husní Mubarak mu může z pokoje v káhirské vojenské nemocnici Maadi Military Hospital jen tiše závidět. Inu, svět je plný paradoxů.

•

... sobota 2. června 2012. Chystáme se k odletu z Hurghady, před námi na startu Boeing 747. Tou dobou už byl několik hodin znám verdikt pro exprezidenta země, kterou jsme opouštěli: Mubarak: Doživotí! Naštěstí pro něj bylo o pár let později všechno jinak. (Foto: Autor blogu)