Pád jedné zdi oslavujeme – a druhou hodláme vztyčit?

Stržení zdi rozdělující historickou německou (předtím pruskou) metropoli byl historický mezník. Klíčovým momentem v rámci uskutečnění snu všech demokratů: zhroucení komunistického impéria.

Stalo se to za našich životů (hovořím o nás starších) – a byli jsme šťastni (hovořím za sebe). Zeď byla nepřirozená, odporná, nepřátelská. Byl to jeden z projevů komunistické arogance. Důkaz, že říše zla má v pomyslném erbu vepsáno slovo lež. Kdyby v NDR panoval ráj na zemi, žádnou zeď by její vládci stavět nemuseli.

Výročí tohoto dějinného milníku si jistě zaslouží náležitou vzpomínku. Však se také uskuteční – v sobotu 9. listopadu, třicet let poté. Velkolepá oslavná show u Braniborské brány.

Uprostřed všeho toho veselí a radostné atmosféry bychom ale neměli ztratit ze zřetele jeden paradox, který řada západních politiků oslavujících pád zdi v německé metropoli chystá pro metropoli jinou, ležící bezmála tři tisíce kilometrů jihovýchodně.

Pro metropoli izraelskou.

Stal-li se Berlín hlavním městem Pruského království na začátku 18. století, pak Jeruzalém byl ustaven jako metropole starověké izraelské monarchie o 2700 let dříve. Považujeme-li rozdělení Berlína za něco, co bylo zásadně špatné, o to víc musíme považovat rozdělení Jeruzaléma jako neméně špatné, odpudivé, nepřijatelné.

Jeruzalém byl během tisíce let trvající historie rozdělen pouze v moderní době. V letech 1948 až 1967 v důsledku první arabsko-izraelské války. Tam, kde se zastavila linie příměří, tam byla postavena pomyslná zeď. Západní část patřila Izraeli, východní obsadilo Zajordánsko (později přejmenované na Jordánsko). Byl to nenormální stav. Když byla východní část města Izraelem osvobozena (1967), stala se opět součástí jednotné metropole, což bylo vyjádřeno základním zákonem schváleným izraelským parlamentem v roce 1980.

Od té doby je nerozdělený Jeruzalém hlavním městem Státu Izrael (předtím byl hlavním městem Izraele rozdělený Jeruzalém, tj. pouze jeho západní část), stejně jako je sjednocený Berlín hlavním městem Spolkové republiky.

Rozdíl mezi oběma metropolemi ale existuje. Zatímco Berlínu žádné rozdělení nehrozí, Jeruzalému ano. V současném zvráceném světě velká většina zemí prosazuje takové politické uspořádání mezi Izraelem a palestinskými Araby, které by Jeruzalém znovu rozdělilo. K těm zemím patří i Česká republika. V prohlášení jejího ministerstva zahraničí ze dne 1. září 2016 čteme:

• Česká republika společně s ostatními členskými státy EU na základě závěrů Rady pro zahraniční věci EU považuje Jeruzalém za budoucí hlavní město obou států, tj. Státu Izraele a budoucího Státu Palestina.

Považovat jedno město za metropoli dvou států znamená toto město znovu rozdělit. (Představa, že by dva státy, navíc se zcela odlišným charakterem, měly jedno a totéž nerozdělené město jako svoji metropoli patří do říše pohádek.)

Jsme tu tedy svědky do očí bijícího paradoxu. Zatímco dnes oslavujeme pád zdi a následné sjednocení Berlína – a považujeme to za správné, v případě Jeruzaléma věříme (rozuměj: západní politici věří), že správné je Jeruzalém znovu rozdělit.

Vím, že k rozdělení Jeruzaléma už nikdy nedojde. Že většinové představy OSN, Západu, EU včetně ČR a dalších jsou ryze teoretické, nereálné a nerealizovatelné. Přesto existují a jsou míněny vážně. I na to bychom měli myslet v těchto dnech, při vzpomínce na onu fantastickou událost – pád Berlínské zdi.

PS: S Berlínskou zdí nelze srovnávat bezpečnostní bariérou vybudovanou Zemi izraelské v rámci ochrany obyvatel státu před teroristickými útoky nepřátel. Díky této bariéře výrazně poklesl počet těchto ataků a bylo zachráněno velké množství životů. Zde platí jednoduchý princip: nebyl-li by arabský teror proti Izraeli, nebylo by bezpečnostní bariéry.