Ozvěny královského pohřbu

Pro mnohé našince nebylo věru snadné orientovat se ve všech detailech dopodrobna propracovaného státního pohřbu Alžběty II. Tak třeba bohoslužba ve Westminsterském opatství. Kdo všechno tam promluvil?

Nepochybuji o tom, že Justin Welby, arcibiskup z Canterbury, je televizním divákům dobře znám. Nejvyšší duchovní představitel Anglikánské církve, jejíž světskou hlavou byla zemřelá panovnice a po ní zaujal tuto roli Karel III. Představovat jistě není potřeba ani Liz Trussovou, novou britskou premiérku.

Méně známá už je Patricia J. Scotlandová, generální tajemnice Commonwealthu, Společenství národů, volného sdružení bezmála šesti desítek zemí, v jehož čele stojí britský monarcha.

Generální tajemnici Scotlandové bylo svěřeno úvodní čtení z Bible. Oddíl z prvního dopisu apoštola Pavla sboru v Korintu, 15. kapitoly, v níž se kromě jiného Pavel věřící ujišťuje:

Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: „Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?“ Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!

Slova duchovní útěchy, slova naděje.

Premiérka Trussová četla ze 14. kapitoly Janova evangelia. Připomenu závěr její pasáže:

Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce.“

Alfa a omega křesťanské víry. Ježíš - Boží Syn. Vírou v Něj se dostáváme k Otci. Do nejtěsnější blízkosti. Nepotřebujeme víc, jen uvěřit. Tak prosté to je.

Obřad ve Westminsterském opatství se konal v režii Anglikánské církve, podobně jako předchozí bohoslužba v edinburské katedrále sv. Jiljí 12. září byla organizována v režii presbyterní Skotské církve. Přesto nepostrádal prvky ekumenického bratrství. V části Modlitby se vystřídali představitelé několika neaglikánských církví či společenství. Tuto část vedl anglikánský menší kanovník a precentor (organizátor hudby a liturgie při bohoslužbách) Mark Birch a vystřídali se při ní:

- Iain Greenshields, moderátor (předseda) Generální synody Skotské církve (formálně její nejvyšší představitel);

- Shermara Fletcherová, zástupkyně „Churches Together in England“, což je volné ekumenické sdružení pěti desítek církví anglikánské, katolické, letniční, charismatické, luterské, pravoslavné tradice a také dalších denominací;

- Helen Cameronová, moderátorka (předsedkyně) „Free Churches Group“ sdružující 26 tzv. svobodných církví nejrůznějších denominací – mj. letniční, baptisty, metodisty, Armádu spásy a celou řadu dalších včetně Moravské církve, součásti mezinárodní Jednoty bratrské;

- Vincent Nichols, římskokatolických kardinál, westminsterský arcibiskup a primas Anglie a Walesu.

Pro úplnost ještě dodám sloužící anglikánské duchovní. Kromě již zmíněných Welbyho a Birche: obřad vedl děkan Westminsterského opatství David Hoyle a v modlitební části vystoupila londýnská biskupka Sarah Mullallyová a arcibiskup z Yorku Stephen Cottrell, druhý nejvýše postavený hodnostář Anglikánské církve.

Křesťanství, jak bylo při bohoslužbě v opatství znovu patrné, připomíná hodně rozvětvený strom.

•

Koruna z rakve sejmuta, stejně tak žezlo a jablko, hole zlomeny. Jedna z nejpůsobivějších ceremonií, které jsme mohli během svých životů sledovat, se přiblížila ke svému konci. Bylo to jedinečné, nezapomenutelné, vznešené.

Arcibiskup z Canterbury odevzdal symbolicky Alžbětu do Božích rukou. Po sedmdesáti letech panování úžasné ženy má britsko-severoirská monarchie a řada zemí Společenství na trůnu opět muže. God Save the King!