Osud člověka

Podle představ Hitlera a Eichmanna měli žít jeden i druhý déle než on. Měli jeho osud ve svých všemocných zločineckých rukách – a přesto se stal zázrak. Mordechai Ansbacher je přežil.

Prvně jmenovanou nacistickou zrůdu o 76 let, druhou o 59 let. Zaokrouhleně.

Kdo byl Mordechai Ansbacher? Žid, který se narodil v německé diaspoře v nanejvýš zlé době: v roce 1927 v bavorském Würzburgu. V normálních poměrech by narození Žida v Německu, potažmo v demokratické Výmarské republice, žádný problém nepředstavovalo. V poměrech nenormálních ovšem ano: 30. ledna 1933 se stal říšským kancléřem Adolf Hitler. Výmarská republika se stala minulostí.

Co to pro mladého Mordechaie znamenalo, je zřejmé. V patnácti letech byl deportován do Terezína, pak do nacistického pekla v Osvětimi, poté do Dachau. Měl neskonalé štěstí: přežil. Po válce se přestěhoval do Izraele.

Ve staronové vlasti patřil ke spoluzakladatelům památníku Yad Vašem a sloužil jako první ředitel jeho Muzea holocaustu. Tři roky poté, co se znovu narodil – což o sobě může říci každý, kdo se živý vrátil z nacistických táborů, lhostejno zda koncentračních či vyhlazovacích – bojoval v izraelské armádě při obraně Jeruzaléma. Během šestidenní války 1967 se opět zúčastnil bitvy o Jeruzalém a poté jeho jednotka pokračovala na jih – do Betléma, Guš Etzionu a Hebronu; zde obdržel klíč od dolních dveří Jeskyně patriarchů.

Jak uvádí Sarah Chemlaová na webu listu The Jerusalem Post (její článek „Mordechai Ansbacher, one of last Eichmann trial witnesses, dies in Jerusalem“ z 2. 3. 2021 je zdrojem tohoto textu), Ansbacher se stovkou článků podílel na 26svazkovém díle Encyklopaedia Judaica.

Pozoruhodnou součástí jeho života byla role svědka v historickém procesu s Adolfem Eichmanem, jedním z klíčových organizátorů holocaustu. Soud se konal v Jeruzalémě v roce 1961. Aby k němu mohlo dojít, musela tajná služba Mosad z Evropy uprchlého Eichmanna vypátrat a dopravit do Izraele; válečný zločinec našel po válce útočiště v Argentině a o to byla celá operace logisticky náročnější. Nicméně podařila se a Eichmann byl v roce 1962 po spravedlivém procesu odsouzen k nejvyššímu trestu a popraven – jako jediný člověk odsouzený k smrti izraelským civilním soudem. (Vojenským polním soudem byl v roce 1948 během Války za nezávislost odsouzen k smrti a zastřelen popravčí četou kapitán Meir Tobianski za údajnou špionáž, která byla ovšem později zpochybněna a Tobianski byl zanedlouho očištěn a pohřben s vojenskými poctami. Černá kaňka na štítu mladého státu.)

Eichmann unikl oprátce v Norimberku, nikoli ovšem v izraelské věznici v Ramle.

Zkoušel jsem porozumět tomu, co asi prožíval člověk, který prošel nacistickým peklem, zůstal naživu a když se situace obrátila, stál v soudní síni tváří v tvář zrůdě, která měla jediný cíl: jeho a miliony dalších nevinných zavraždit. Musel to být především unikátní pocit spravedlnosti a dobře fungujících „božích mlýnů“, když po šestnácti letech od vítězství Spojenců seděl Eichmann na lavici obžalovaných – v nezávislém státě židovského národa, který měl být podle plánu nacistů vyvražděn.

Mordechai Ansbacher se dožil požehnaných 94 let. Zemřel v sobotu 27. února, pohřben byl následující pondělí v Jeruzalémě.

Jeden z bezpočtu pozoruhodných lidských osudů. Osudů lidí, kteří poznali nejhorší podobu zla. To, co museli prožít, nesmí být zapomenuto.

•

FOTOODKAZY

Mordechai Ansbacher jako svědek v procesu s Eichmannem./ZDE

Proces s Eichmannem, celký pohled na soudní síň./ZDE