Osobní postřehy: Znovuotevření pařížské katedrály Notre-Dame

Člověk nemusí být římský katolík, a to vskutku nejsem, aby se mohl těšit na znovuotevření sakrální perly Paříže a Francie, katedrály Notre-Dame de Paris, po hrůzném požáru z roku 2019.

Hned v úvodu si ale musím postesknout. Taková záležitost si – podle mého názoru – zaslouží přímý přenos zahajovacího obřadu, neboť do formátu veřejnoprávní televize prostě patří. Bez jakéhokoli přerušení, nanejvýš s překladem. Zde se musím přiznat ke své chybě. V sobotu (7. 12. ) jsem jen letmo nahlédl do programu ČT24 a nabyl dojmu, že pět minut po dvacáté hodině začne live vysílání z katedrály. Připravil jsem si sluchátka, poznámkový blok a pití a zavčas usedl před obrazovku. Když se ovšem ve studiu objevil moderátor Daniel Stach – jistěže špičkový profesionál, to nezpochybňuji -, začal jsem tušit, že ledacos bude jinak. A bylo. Přímý přenos spíše jako pozadí, zatímco přednost měly dostat rozhovory.

Bleskově jsem tedy projel německé TV kanály, zde jsem nenašel vůbec nic, a tak zbývalo jediné. Přepnout televizi na příjem internetu a sledovat kanál France 24. I tato sice měla ve studiu hosty*/, ale vysílání dominoval obřad v katedrále. Ten vedl pařížský arcibiskup Laurent Ulrich, mezi duchovními hodnostáři jsem zahlédl našeho Dominika Duku. Podle jeho vyjádření na webu Církev.cz**/ přispěla Římskokatolická církev v ČR na obnovu katedrály částkou 1,8 milionu korun.

*/ Ve studiu France 24 hovořili s moderátorem Jean Duchense, spisovatel a zvláštní poradce pařížského arcibiskupa, Kethevane Gorjestaniová, editorka zahraničněpolitické redakce France 24 a Bertrand D´Alerman, zakladatel průvodcovské agentury My private Paris. On line se připojil John David z Anglie, který vedl rekonstrukční kamenické práce při obnově anglikánské Yorské katedrály po požáru z roku 1984.

**/ Odkaz

Protože jsem začátek ceremonie nestihl, musel jsem vzít zavděk programem zveřejněným na webu katedrály***/. Žel, unikl mi rituál otevírání dveřím během něhož arcibiskup Ulrich třikrát udeřil berlou do brány svatostánku a sbor odpovídal trojím zpěvem biblického Žalmu 121****/. Během třetího zpěvu se dveře otevřely; po letech ticha se v katedrále opět ozvaly chvalozpěvy.

***/ Odkaz

****/ Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

Součástí obřadu bylo „probuzení“ Velkých varhan (Grand orgue). Zvuk tohoto vznešeného, vpravdě královského nástroje s pěti manuály a nožním pedálem mě obzvláště zajímal; sám jsem totiž v mládí hrával při bohoslužbách. K tomu lze říci jediné: tu nádheru musí člověk slyšet. Hudební část obřadu zahrnovala hymnus, žalm, novozákonní chvalozpěv Magnificat, modlitbu za svět a modlitbu Páně. Po závěrečném arcibiskupově požehnání následovalo Te Deum.

Přijel i papež

Nemalá pozornost byla soustředěna na vzácné hosty. Vyjmenovat všechny nelze, jen hlav států a vlád byly čtyři desítky. Tak jen namátkou. Vedle prezidenta hostitelské země E. Macrona seděl v první řadě zvolený US prezident D. Trump, po jeho boku francouzská a americká první dáma, Brigitte a Jill Bidenová, ta i s dcerou Ashley. Na jiném místě ukrajinský prezident V. Zelenskyj, britský princ William, italská premiérka G. Meloniová, královský paár z Belgie nebo velkovévodský z Lucemburska. Z dalších celebrit mohu jmenovat E. Muska, herečku Salmu Hayekovou, US exministra zahraničí Johna Kerryho a z duchovních hodnostářů papeže – nikoli ovšem římskokatolického, nýbrž hlavu egyptské Koptské církve Tawadrose II. Vyjmenovat všechny by přesáhlo rámec tohoto článku, jen snad jedno zastavení u zasedacího pořádku. Proč prezident Konga Dennis Sassou s tamní první dámou byli posazeni do první řady, hned vedle Jill Bidenové a její dcery, zatímco nejvyšší představitel jedné z nejbližších spojeneckých zemí Francie, německý prezident F-W. Steinmeier, do řady druhé jsem příliš nechápal.

Večer to byl nezapomenutelný. Znovuzrozená katedrála, která z popela povstala k novému životu, je nádherná, skvost postavený lidskýma rukama k Boží slávě. Jako člověk jiné víry než katolické jsem jí věnoval svůj čas především proto, abych sám za sebe a ve svém nitru vzdal symbolickou poctu všem, kdo se na její záchraně a pak obnově podíleli. Když jakýkoli svatostánek pohltí plameny, je to vždy trýznivý pohled. Později vyvážený úchvatným obrazem něčeho nového, co nás naplňuje nadějí. Zejména v tomto adventním čase.

Podklady

https://www.forbes.com/sites/tylerroush/2024/12/07/notre-dame-reopens-donald-trump-meets-with-emmanuel-macron-zelensky-ahead-of-ceremony-photos/

Odkaz