OSN: Okamžik historické hanby (Aktualizováno)

Dva dny (26. a 27. října) rokovalo Valné shromáždění OSN o situaci v Pásmu Gazy. Středobodem rozpravy byl jordánský návrh podaný jménem 22 arabských států vyzývající k okamžité a trvalému humanitárnímu příměří.

Proti této myšlence nejsou ani západní země. Nicméně domnívají se, že kromě zohlednění potřeb civilistů v Pásmu Gazy je nutné, aby Valné shromáždění jednoznačně odsoudilo Hamas za jeho akce v Izraeli dne 7. října a vyzvalo k okamžitému propuštění rukojmí, která unesl do Pásma Gazy.

Proto Kanada navrhla, aby k jordánské verze rezoluce byla za stávající odstavec 1, v němž Valné shromáždění vyzývá „k okamžitému, trvalému a udržitelnému humanitární příměří vedoucímu k zastavení nepřátelství“ přidán ještě odstavec, v němž bude uvedeno, že Valné shromáždění „jednoznačně odmítá a odsuzuje teroristické útoky Hamasu, ke kterým došlo v Izraeli dne 7. října 2023, a braní rukojmí, požaduje bezpečnost, dobré životní podmínky a humánní zacházení s rukojmími v souladu s mezinárodním právem a vyzývá k jejich okamžitému a bezpodmínečnému propuštění“.

Vzhledem k tomu, co všechno je o agresi Hamasu proti Izraeli ze 7. října známo a jak zvěrských činů se jeho teroristé v izraelském Jižním distriktu vůči civilistům včetně bezbranných nemluvňat dopustili, dalo by se očekávat, že tento bod mezinárodní společenství reprezentované Valným shromážděním OSN hladce a většinově přijme. Jak ale víme, nebylo tomu tak – a Spojené národy tak ztratily další velký díl sví už tak skomírající prestiže. Pro kanadský dodatek hlasovalo sice 88 zemí, ale protože 55 bylo proti a nezískal tak potřebnou dvoutřetinovou podporu, přijat nebyl.

To tedy znamená, že OSN není ochotná označit agresora, přičemž s touto neochotou se ztotožnilo neuvěřitelných 121 zemí, zdrželo se 45 a pouze 14 bylo proti. Ukázalo se, které země patří ke skutečným přátelům Izraele. Vedle USA, Rakouska, Chorvatska, Fidži, Guatemaly, Maďarska, Marshallových ostrovů, FS Mikronésie, Nauru, Papuy Nové Guineje, Paraguaye a Tongy je to také Česká republika. V této věci můžeme být na zahraniční politiku Černínského paláce hrdí.

Z významných západních zemí, kterým nevadí, že Hamas nebyl označen jako agresor, jmenujme Francii, Španělsko, Belgii, Portugalsko, Irsko, Švýcarsko, Norsko a Slovinsko – ty všechny hlasovaly pro rezoluci.

Další západní země se alespoň zdržely (výčet není úplný): překvapivě Kanada, dále Austrálie, Japonsko, Spojené království, Německo, Itálie, Nizozemí, Finsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko nebo Slovensko. Rovněž Ukrajina, která je sama obětí agrese.

Objektivně budiž řečeno, že v přijatém jordánském návrhu zmínka o propuštění civilistů je. V odstavci 7 čteme, že Valné shromáždění „vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech civilistů, kteří jsou nezákonně drženi v zajetí, a požaduje pro ně bezpečí, dobré životní podmínky a humánní zacházení v souladu s mezinárodním právem“. Ovšem termín „rukojmí“ byl změkčen na „civilisté“. Opět: o Hamasu ani slovo.

Během rozpravy vystoupil 26. října také izraelský zástupce v OSN Gilad Erdan. V jistém okamžiku své řeči otočil do publika obrazovku tabletu, na níž ukázal záběry, které pořídili sami teroristé. Těžce zraněnému muži se snaží vetřelec motykou useknout hlavu. (Něco příšerného. Viděl jsem tyto záběry krátce před tím, než jsem šel spát a přiznám se, dlouho jsem nemohl usnout.)

Velvyslanec Erdan k tomu uvedl: „Ten muž na zemi je zemědělský dělník z Thajska. Není to Izraelec. Není to Žid. Byl pouze naživu a snažil si vydělat na živobytí pro svou rodinu. Ale byl sťat tupým zahradním náčiním. Děsivé!“ Dodal, že Izrael není ve válce s Palestinci. Izrael je ve válce s genocidní džihádistickou teroristickou organizací Hamas, s novodobými nacisty.

A pokračoval: „Tvůrci rezoluce tvrdí, že mají obavy o mír, ale zvrácení zabijáci, kteří tuto válku vyvolali, nejsou v rezoluci zmíněni. Vidí každého z vás jako loutku. Napíšou text, který zcela postrádá jakoukoli souvislost s realitou. Předpokládají, že jste zapomněli, kdo je zodpovědný za nelidské násilí, a očekávají, že rezoluci podpoříte. Ta rezoluce je ale urážkou vaší inteligence. Je nepochopitelné, že o takovém usnesení – takovém, které se o Hamasu vůbec nezmiňuje – by mělo být možné hlasovat.“

Jak se záhy ukázalo, nejen že to možné bylo, ale Erdanův apel vyzněl naprázdno. Drtivá většina členů OSN zvedla ruku ve prospěch této jednostranné a v konečném důsledku protiizraelské rezoluce, která nepokrytě nadržuje agresorovi, ukázala, do jakého morálního bahna mohou Spojené národy klesnout. Slovy Gilada Erdana: „Toto je temný den pro OSN a pro lidstvo. Den hanby. Všichni jsme byli svědky toho, že OSN již nemá ani ždibec legitimity nebo důležitosti.“

Zpravodajský server Thenationalnews.com sídlící v Abú Zabí referoval o jedné zajímavosti. Při hlasování o rezoluci se zdržely dvě arabské země, Irák a Tunisko. Nebylo to ovšem kvůli sympatiím k Izraeli, ale přesně naopak. Tuniský zástupce v OSN Tarek Al Adab uvedl, že „rezoluce nešla dostatečně daleko v odsouzení zločinů a genocidy páchané izraelskou okupací“. Irák později své rozhodnutí změnil a k rezoluci se připojil.

Zemí tak či onak postižených terorem Hamasu bylo čtyřicet šest. Z toho třiadvacet, tedy přesná polovina, hlasovala pro rezoluci, která odmítla jmenovat vrahy, resp. únosce jejich občanů. Nepochopitelné. Zejména v případech těch států, jejichž oběti byly extrémně vysoké: Francie, Argentina, Rusko, Thajsko. Zřejmě jim na dobrém jménu Hamasu a na sympatiích jeho muslimských podporovatelů záleží víc než na vlastních lidech. Dle informací serveru English.alaarabiya.net z 28. října hlásí Francie 35 zavražděných a 9 unesených, v případě Thajska je poměr 33 ku 18 včetně minimálně jednoho brutálně setnutého, u Ruska je uvedeno 19 mrtvých a dle jeho oficiálních zdrojů (zveřejněných agenturou TASS po jednání delegace Hamasu v Moskvě 28. 10.) 8 odvlečených; argentinská statistika má poměr 9 zabitých ku 25 uneseným nebo nezvěstným.

Na webu United States Holocaust Memorial Museum je uvedeno, že když americký generál Eisenhower navštívil v dubnu 1945 osvobozený durynský koncentrační tábor Ohrdruf, vyzval média, aby vše řádně zdokumentovala. Prozíravě totiž předvídal, že může přijít doba, kdy budou nacistická zvěrstva popírána jako propaganda. Vzpomněl jsem si na tuto epizodu v souvislosti s tím, jak jsou v jisté části světa interpretovány současné události v Izraeli a Pásmu Gazy. Třebaže je nad slunce jasnější, kdo je agresor a kdo na agresi legitimně reaguje, a třebaže bojovníci agresora sami svá zvěrstva zdokumentovali, dočteme se na serveru Ahram Online (28. 10.): „Valné shromáždění OSN v pátek schválilo nezávaznou rezoluci vypracovanou skupinou 22 arabských zemí, která požaduje humanitární příměří v Gaze vedoucí k zastavení izraelské agrese proti Pásmu.“

Uplynuly tři týdny od 7. října – a ejhle, termínem agrese není označen vpád Hamasu do Izraele, ale izraelská protiteroristická operace „Železné meče“.

V souvislosti s hanebným hlasováním Valného shromáždění o výše zmíněné rezoluci není nouze o silná slova na adresu Spojených národů. Vedle vyjádření izraelského zástupce Erdana uvedeného výše zaujal naše i zahraniční média apel ministryně obrany Jany Černochové na sociální síti X (28. 10.): „Stydím se za OSN. Dle mého názoru nemá ČR v organizaci, která fandí teroristům a nerespektuje základní právo na sebeobranu, co pohledávat. Vystupme.“ Vystupovat Česká republika samozřejmě nebude, nicméně rozhořčení ministryně je oprávněné a její výzva je logickým vyústěním toho, co si nemalá část světové veřejnosti o OSN myslí. Osobně J. Černochové a jejímu uvažování plně rozumím. OSN je i dle mého soudu karikaturou sebe sama, toho, čím měla dle „otců zakladatelů“ být. Sama ministryně to v odpovědi jednomu oponentovi definovala jednoznačně: „A vy hodláte dál tolerovat naše členství v organizaci, která nedokázala ani odsoudit agresora Putina a jeho ´speciální operaci´ a vyvolání války na Ukrajině, ani vyvražďování Izraelců - a upalování miminek za živa a vyvražďování civilistů? Organizace, která se nedokázala ani trochu reformovat a teroristé a vrahouni hlasují sami o sobě.“ Nemá snad Jana Černochová pravdu? Nevypovídá její osobní emotivní výzva víc než o čemkoli jiném o naprosto tristním stavu Spojených národů?