Orbánův projev: Jeden postřeh

Udělal jsem to, co se dělat nemá. Oběd jsem konzumoval u PC: na monitoru jsem si pročetl nedávný projev Viktora Orbána, který svým obsahem přesáhl hranice Maďarska (přesněji Rumunska, kde byl pronesen).

Řeč to byla obsáhlá. Hlavní chod byl dávno pozřen a já ještě nebyl se čtením u konce.

Mám k Viktoru Orbánovi podobný vztah jako k Donaldu Trumpovi. Není negativní, v mnohém s nimi souhlasím, ledacos oceňuji, ovšem u ledasčeho si kladu otazník.

S mnohým z toho, co maďarský premiér v Rumunsku 23. července řekl, souzním. Ať už je to obrana hranic státu, jeho postoj k nelegální migraci nebo definice rodiny (jejímž základem je svazek muže a ženy).

Poněkud odlišný názor mám na válku na Ukrajině. Dokonce se obávám, že v Orbánově stanovisku lze najít jistou nedomyšlenost, ne-li přímo protimluv.

V pasáži o maďarsko-polských vztazích premiér uvedl:

„Pokud jde o válku (na Ukrajině – LS),  Poláci a Maďaři mají stejný strategický zájem: nechtějí, aby se Rusové přiblížili, chtějí, aby byla zachována suverenita Ukrajiny, a chtějí, aby Ukrajina byla demokratická.  Oba chceme přesně totéž, a přesto tato válka ztěžuje vztahy s našimi přáteli.“

Důvod? Orbán: „My Maďaři vnímáme tuto válku jako válku mezi dvěma slovanskými národy, do které se nechceme míchat. Poláci ji však vnímají jako válku, do níž jsou také zapojeni: je to jejich válka a oni v ní téměř bojují.“

Jinými slovy nemíchat se do války na Ukrajině znamená Ukrajině vojensky nepomáhat. A to zase znamená, že bude-li Ukrajina čelit ruské agresi sama, prohraje. A pokud prohraje, dojde k pravému opaku toho, co Maďaři (a Poláci) chtějí.

Neboť:

1. Rusové „se přiblíží“. Obsazením Ukrajiny se dostanou k hranicím Polska a Maďarska.

2. Suverenita Ukrajiny nebude zachována, stane se z ní země, která splní definici termínu „omezená suverenita“ (dobře známého ze satelitních zemí sovětské říše včetně Československa) s loutkovou proruskou vládou.

3. Ukrajina nebude demokratická, resp. bude demokratická pouze formálně. Příkladem státu formálně demokratického je právě agresor. Budiž připomenuto, že demokracie je víc než jen existence voleb. Má svoji přidanou hodnotu – bez ní je pouhou karikaturou sebe sama.

Z toho plyne: Chceme-li, aby se Rusové nepřiblížili a byla zachována suverenita demokratické Ukrajiny, nelze ji nechat vojensky na pospas agresorovi. Poláci to pochopili, Orbán to vidí jinak. 

První ovoce: „Potvrzuji slova premiéra Orbána, že se cesty Polska a Maďarska rozešly.“ Výrok polského premiéra Morawieckého z minulého pátku (29. 7.). Nevěstí nic dobrého - a  v tomto případě nikoli vinou Poláků, obávám se.