Opět ubohost na MS v judu (Aktualizováno)

Jak jistě víte, koná se v tomto týdnu (končí v neděli 1/9) v tokijské hale Nippon Budokan světový šampionát judistů – mužů i žen. Takový podnik představuje největší šanci, že pavouk svede k duelu muslimy s Izraelci.

A že se tedy znovu ukáže, co má v případě muslimských států (arabských i nearabských) prioritu. Zda sport nebo politika. Opět proti sobě bude stát fair play vs fanatická protiizraelská nenávist.

Ta se nejvíc projevuje u sportovců (ale není to primárně jejich vina) Íránu. Ti jsou svým vedením naočkováni tak, že se raději vzdají postupu, dokonce i medaile, jen aby nevstoupili na tatami proti soupeři ze Státu Izrael.

Íránské judo zastupuje v Tokiu pouze jeden borec – opravdu borec: Saeid Mollaei, mistr světa 2018 v kategorii do 81 kg. Izraelská televize KAN 11 sice 23/8 na svém webu uvedla, že Íránci do Japonska nepoletí, aby nemuseli soupeřit s Izraelci, ale v případě Mollaeie se to nepotvrdilo.

V této kategorii (do 81 kg) sice soutěží izraelský reprezentant Sagi Muki (mistr Evropy 2018, zlato na Evropských hrách 2015), nicméně každý nastoupil v úvodní vyřazovací fázi do jiného poolu (Íránec byl zařazen do poolu A, Izraelec do poolu C). Oba se ovšem probojovali shodně do semifinále své části, ale jestli je další průběh svede na žíněnku (a budeme svědky dalšího skandálu) se teprve ukáže.

(Aktualizace I: Než jsem článek dopsal, zvítězili Mollaei i Muki ve svých poolech a postoupili do semifinále. Zatím ne proti sobě. SF dvojice:

• Mollaei /Írán/ vs Casse /Belgie/
• Muki /Izrael/ vs Abdelaal /Egypt/

Aktualizace II:  Později porazil Muki Abdelaala - Egypťan  po vyhlášení vítěze odmítl nabízenou ruku izraelského judisty a zachoval se jako zbabělec, otočil se, odešel na okraj tatami, uklonil se a zmizel. Stejnou sportovní nezdvořilost udělal jeho krajan El Šehaby na OH 2016 v Riu Izraelci Sassonovi. Jak ubohé!

Aktualizace III:  Sagi Muki se nakonec stal mistrem světa. Egypťan Abdelaal i Íránec Mollaei své zápasy o bronz prohráli a jsou bez medaile. Zejména v případě Íránce se nelze zbavit dojmu, že zápas v závěru rafinovaně vypustil - v případě výhry by totiž musel on a jeho výprava řešit pro ně neřešitelné: že bude muset Mollalei stát při vyhlášení vítězů vedle Izraelce, vzdát symbolicky čest izraelské vlajce a poslouchat izraelskou hymnu.)

Mezitím se ale něco podobného (pro muslimy kontroverzního) stalo v mužské kategorii do 73 kg. Do třetího kola poolu A se dostali Izraelec Tohar Butbul a Alžířan (tedy reprezentant další země, která nenávidí Izrael) Fethi Nourine. Otázka byla jasná: Nastoupí Arab proti soupeři z nenáviděného státu?

Odpověď? Ukazuje ji následující VIDEO YOUTUBE (trvá 23 sec):

•

Doufal jsem ve změnu, ale dopadlo to jako vždycky. Arab se na tatami neobjevil. Izraelský server Ynet napsal, že Alžířan nenastoupil „z technických důvodů“ a lakonicky doplnil: Opět se smísila politika se sportem.

Nelze se nezeptat. Nastoupil by Alžířan do třetího kola, kdyby v tom předchozím nezvítězil Izraelec, ale jeho soupeř Smagulov z Kazachstánu? Cosi mi říká, že by žádné „technické důvody“ nenastaly.

V každém případě by to celé měla Mezinárodní federace juda řádně prověřit a vyvodit důsledky. Protože je to stále jedno a to samé. Borci z muslimských zemí (ne ze všech, jak uvidíme níže) mají nastoupit proti Izraelcům – a nastává divadlo: výmluvy, pseudodůvody, zjevné porušení ducha fair play.

Že jde výlučně o nenávist vůči Státu Izrael a jeho symbolům dokazuje pikantní příběh z ženské kategorie do 63 kg. V prvním kole poolu A se setkaly Amina Belkadiová z Alžírska (tedy ze stejné země jako Fethi Nourine) a Alice Schlesingerová reprezentující Velkou Británii. Byl to krátký boj, za dvacet sekund „bylo vyřešeno“ - zvítězila Schlesingerová. VIDEO YOUTUBE zde:

•

Na tomto duelu je ovšem zajímavé něco jiného: Schlesingerová se narodila v Izraeli a židovský stát v judu dlouho reprezentovala (mj. získala bronz na MS 2009). Pak se ale dostala do ostrého názorového konfliktu s Izraelskou asociací juda, který vyústil v její odchod do Británie (odkud pochází její matka); Británii reprezentuje od roku 2014.

Otázkou je, jestli by Alžířanka nastoupila, kdyby Schlesingerová nebojovala za Británii, ale za zemi, v níž se narodila, tedy za Izrael, což znamená, že by na kimonu měla na zádech napsáno ISR a na přední straně vlajku s Davidovou hvězdou. Tyto symboly zřejmě působí na muslimy víc než česnek na upíry.

Dlužno ovšem dodat, že ne všechny muslimské země nutí své reprezentanty chovat se proti zásadám fair play a sportovnímu duchu obecně. Příkladem budiž Afghánistán. V 2. kole poolu B kategorie do 66 kg narazil jeho reprezentant Abdul Fahim Fazli na Izraelce Barucha Šmailova. Přesto k souboji nastoupil. Byl poražen, prohru chvíli „rozdýchával“, ale nakonec Šmailovi podal ruku a poplácal ho po rameni. Prostě: zachoval se tak, jak se sportovec zachovat má: politiku nechal (přesněji afghánská výprava nechala) vně haly Nippon Budokan. Mělo být to být naprosto samozřejmé, ale v tomto zvráceném světě není – proto zaslouží Fazli a jeho doprovod uznání. Kéž by byli příkladem ostatním.

Stejně tak Maithea Mohamedová z Emirátů. V 2. kole poolu A kategorie žen do 57 kg nastoupila proti Izraelce Timně Nelsonové Levyové, které podlehla, nicméně po zápase si obě podaly ruce - a vše bylo OK. Další malý příběh do velké mozaiky, z něhož mám radost.