Oheň a voda

V souvislosti s aktuálním děním na Blízkém východě a v návaznosti na článek „Potvrzeno: Mír je mrtev“ (23/10) nabízím „pro lepší přehled“, což je ovšem nadsázka větší než velká, několik následujících postřehů.

Fatah – uznává Izrael, má s ním dohody s Oslo – zatím dojednanou Palestinskoarabskou autonomii; vládne na území Autonomie v Předjordánsku.V minulých dnech se politicky usmířil s Hamasem ve snaze získat vládu i v Pásmu Gazy, které dosud Hamas ovládal.

Hamas – neuznává existenci Izraele a vede proti němu teroristickou kampaň, má dobré vztahy s Íránem, které ovšem kalí skutečnost, že zatímco Teherán podporuje Asadův režim v Sýrii, Hamas nikoli. Nyní, když se Asadovi v Sýrii vojensky daří, mohl by se Hamas pokusit o „korekci“ svého postoje a s Asadem se usmířit. V roce 2007 svedl Hamas s Fatahem „bratrskou“ občanskou válku o to, kdo bude vládnout na části teritoria Palestinskoarabské autonomie – v Pásmu Gazy. Válku proi něj vítěznou.

Egypt – stojí po boku Saúdské Arábie, která vede uskupení zemí oponujících politickým ambicím Íránu v regionu a ostře se vymezuje proti jeho spojenci Kataru. Egypt, který má s Izraelem podepsanou mírovou smlouvu a udržuje s ním diplomatické styky, zásadním způsobem asistoval při nedávném usmíření Fatah – Hamas, načež Hamas se mu „odvděčil“ tím, že jeho vysoká delegace vedená druhým mužem v jeho hierarchii, teroristou Salahem al Arourim, odjela do Íránu, kde ujistila, že ozbrojený boj proti Izraeli bude pokračovat - bez ohledu na usmíření s Fatahem, neboť to prý  je vnitropolitická palestinská záležitost (tedy bez vlivu na zahraniční postoje Hamasu). Navíc má Egypt na svém území starostí až nad hlavu se "svými"  teroristy – a nejen na Sinaji, jak ukázal v těchto dnech krvavý incident v Západní poušti, kde přišlo o život šestnáct a zraněno bylo třináct egyptských policistů v boji s militanty (čísla čerpám z egyptských médií). Přesto nemá problém akceptovat teroristický Hamas jako partnera. (Inu, není terorista jako terorista.)

Pokračovat bychom mohli Tureckem, které má napjaté vztahy s Egyptem kvůli sesazení islamisty  Mursího v roce 2013; prostořeký Erdogan neměl problém označit nynějšího egyptského prezidenta za pučistu, neboť mu, Erdoganovi, nic islamistického není cizí – proto podporuje Hamas, byť jde o teroristickou organizaci, kterou ovšem za teroristickou nepovažuje, ale kurdské organizace ano (pozor, zde nemám na mysli teroristy z PKK) – s Hamasem byla Ankara dosud zajedno, pokud jde o odpor k Asadovi, nicméně Turecko usiluje v poslední době také o porozumění s Íránem, s nímž se ovšem na Asadovi logicky neshodne. Ankara se před časem smířila s Jeruzalémem, byly obnoveny diplomatické vztahy, leč současně má ony přátelské vazby s Hamasem, jehož nejvyšším cílem je vymazat Izrael z mapy.

Dál rozvíjet tento text netřeba, už výše uvedené stačí, abychom si o komplikovanosti situace v regionu Blízkého východu udělali svůj obrázek. Pokud máte pocit, že je to ještě horší spletenec, než jste si mysleli, je to pocit správný.

A teď – jak z toho všeho ven, že? Cílem by měl být mír všech se všemi. Nevím jak optimisté, ale realista a taky trochu skeptik ve mně říká: zhola nemožné!

PS: Představa, že Izrael udělá ústupky "Palestincům" a druhý den zavládne mír je s prominutím slabomyslná.