- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jako nevěřící musím, Příroděžel, konstatovat, že myšlenky v závěru jsou sice krásné, ale v životě lidském obecně nereálné.
Jednou z nejtěžších věcí je odpustit sám sobě. I když to zní divně, tak v posledních letech zjišťuji, jak mnoho nemocných lidí pociťuje vinu ve věcech, v nichž žádná vina není. A z pocitu této viny vznikají somatické i psychické nemoci, které jedince ničí. A ještě jedna věc. Je fajn, když si odpustíme sobě či jiným ještě za plného života a nikoli na jeho konci. Máme totiž v tomto případě čas udělat mnoho dobrého jak pro sebe, tak i pro své okolí.
Karma, Lubomíre
Děkuji za reakci - a souhlas.
Pane Stejskale, díky za vážné zamyšlení - i za vzpomínku na pana Jana Jílka. Umět se pokořit před Bohem i lidmi, a požádat je o odpuštění, by měl člověk na odchodu ze života - a někdy i během něj. Ještě jednou díky za Vaše krásná slova. Závěrečná slova modlitby "Otče náš..." by měli znát všichni - nejen, věřící...
Upřímný dík za Váš příspěvek. Požehnaný víkend!