Odešel muž, který „byl u toho“

Když jsem v pondělí ráno (7/1) začal ještě před snídaní surfovat na izraelských zpravodajských portálech, první, co mě upoutalo, byla smutná zpráva: zemřel Moše Arens. V požehnaném věku 93 let.

Připomenout ho chci především proto, že to byl on, kdo stál u splnění jednoho mého životního snu.

Bylo mi deset let, když československá komunistická vláda, poslušný to lokaj Kremlu, přerušila na jeho popud v červnu 1967 diplomatické styky s Izraelem. V arabsko-izraelském konfliktu, který o několik dní dříve vygradoval do šestidenní války, se Praha postavila na stranů Arabů. S výjimkou krátkého období pražského jara pak vedla až do roku 1989 nechutnou protiizraelskou propagandistickou kampaň.

Sotva jsem nabral rozum a seznámil se s dostupnými informacemi o tomto konfliktu, postavil jsem se na opačnou stranu: na stranu Izraele, kde setrvávám dosud. Zatímco československý stát musel po změně režimu opravit svůj neudržitelný politický postoj v této věci, já nikoli. Protože jsem stál na straně Pravdy, zatímco komunistická vrchnost na straně Lži, kterou veřejnosti tehdy den co den vnucovala tím nejodpornějším způsobem.

Mezi má nejvroucnější přání, vedle touhy, aby se komunistická totalita zhroutila a my se vrátili zpět do lůna svobodného světa, bylo i obnovení diplomatických vztahů s Izraelem.

Před listopadem 1989 něco takového nepřipadalo do úvahy, po něm ovšem ano. Každá taková záležitost si samozřejmě vyžádá určitý čas – a ten nebyl zase tak dlouhý, byť tehdy jsem si možná myslel opak. Zkrátka a dobře, 9. února 1990 byl v Praze podepsán protokol o obnovení (znovunavázání) diplomatických styků. Při té příležitosti přijel do Československa izraelský ministr zahraničí, kterým byl – ano, Moše Arens. Jemu připadla za izraelskou stranu dějinná úloha být jako klíčová osobnost u nápravy křivdy, kterou na přátelských vztazích mezi Čechoslováky a Izraelci spáchali naši bolševici ve službách Moskvy – a byl to tedy on, kdo se podílel na splnění mého velkého snu. Za naši polistopadovou politiku byl u tohoto aktu ministr zahraničí Jiří Dienstbier.

Moše Arens se narodil v roce 1925 v litevské diaspoře. Do Izraele přišel v roce 1948 z USA, během Války za nezávislost bojoval v řadách Irgunu. Pak spoluzaložil stranu Herut, od roku 1973 působil v Likudu. Zastával post ambasadora v USA, třikrát byl ministrem obrany a v období 1988 až 1990, jak již zmíněno, zastával funkci ministra zahraničí. Vzděláním byl letecký inženýr, jako profesor přednášel na technologickém institutu Technion v Haifě. Byl také publicisticky činný v novinách Haarec. Střední školu vystudoval v USA, stejně jako letecké inženýrství v Massachusettském technologickém institutu (MIT) a Kalifornském technologickém institutu.

Moše Arens stál u počátků politické kariéry dnešního premiéra Netanjahua, který ho nazval svým učitelem a mistrem („my teacher and master“). Nebyl možná tolik mediálně viditelný jako jiné izraelské politické osobnosti, ale ve službách své země udělal maximum.

Čest jeho památce!

•

FOTOODKAZ

Moše Arens (vlevo) s Václavem Havlem a Jiřím Dienstbierem na Pražském hradě během návštěvy v únoru 1990. (Zdroj: Izraelské velvyslanectví v ČR)  KLIKNĚTE ZDE

>  Poznámka autora. Tento text měl uzávěrku 7/1/2019 v 10:15 SEČ, ale vzhledem k pravidlům o vkládání článků  na blozích  iDNES mohl být zveřejněn až ve 13:40 SEČ.