Odcházení ...

Tentokrát ve federálním distriktu Columbia, odcházení Trumpovo. Čas pro první rekapitulace jeho čtyř let. Skvělou analýzu (jako vždy) ve formě eseje napsal Roman Joch. Původně pro víkendové Lidové noviny (16-17/1).

K dispozici je i na Neviditelném psu (19/1/2021). V textu „To byla ale jízda!“ autor popisuje klady a zápory Trumpova prezidentství. Nemusíme s Romanem Jochem ve všem souhlasit, ale jedno bychom uznat měli: že jeho rozbor daného tématu je pokaždé brilantní. I tentokrát.

Už na začátku své analýzy autor uvádí podstatný postřeh – a bude to mé jediné zastavení u jeho článku. Jakkoli je každý US prezident jiný, Trump byl jiný zásadně. „Odlišoval se od všech.“

To bylo po mém soudu zřejmé od počátku, tak jsem ho také vnímal a mnoha jeho kontroverzními počiny nebyl překvapen. Pokud jde o „mravy“ (ve smyslu chování), Trump prostě nebyl Reagan, řečeno v kostce.

Vyvolal nejeden otazník. Ten poslední souvisí s kaňkou, která vyvrcholila „lidovým atakem“ na Kongres 6. ledna. To datum si budeme s mrazením v zádech pamatovat hodně dlouho. Současně si ale musíme odpovědět na otázku. Má „6. leden 2021“ zastínit i to, za co si Trump zaslouží jedničku s hvězdičkou?

Za sebe říkám ne. Nehodlám se zařadit do množiny těch, kdo pro stromy nevidí les. To by bylo vůči odcházejícímu prezidentovi hodně nespravedlivé. (Ne vždy musí platit: konec špatný, všechno špatné.)

Těch pozitiv je víc, jedno z nejviditelnějších se jmenuje Abrahamovské dohody – normalizace vztahů čtyř arabských zemí s Izraelem. To je také výsledek Trumpovy politiky, který vejde do dějin.

Novinářka, spisovatelka (a také malířka, skladatelka a zpěvačka – viz YOUTUBE níže) Orit Arfa publikovala 18. ledna 2021 na webu Jewish News Syndicate článek „For Israeli right, Trump’s Mideast legacy will outshine his last days“, v němž se dotýká také toho, zda Trumpův blízkovýchodní odkaz zastíní dění posledních dnů v táboře izraelské národní pravice.

Orit v úvodu píše, že protrumpovští lídři, aktivisté a analytici si z velké části myslí, že útok na Kapitol nezmění nic na vysokém respektu, který pravice v Izraeli chová vůči Trumpovým úspěchům, k nimž patří (připomeňme):

• přesun US ambasády do Jeruzaléma
• uznání izraelské svrchovanosti na Golanech
• uznání legitimity židovských osad v Judeji a Samaří
• zprostředkování Abrahamovských dohod navzdory pokračujícímu izraelsko-palestinského konfliktu

Autorka uvádí názor aktivisty Aviho Abelowa, který provozuje proizraelskou mediální platformu  PULSE OF ISRAEL.  Abelow má za to, že události z 6. ledna byly pouhou výchylkou na historické časové ose a je přesvědčen, že během několika let bude skutečný Trumpův odkaz akceptován a vyučován v učebnicích dějepisu – a nikoli že bude dominovat skvrna (události z 6. ledna), která je podle něj součástí čtyřleté kampaně za delegitimizaci Trumpa a celého (protrumpovského) hnutí.

S tím samozřejmě nemusíme do puntíku souhlasit, nicméně i takovýto pohled na Trumpa jako prezidenta má své místo ve veřejném prostoru (a proto s ním čtenáře seznamuji).

Orit dále připomíná, že ani v pravicovém osadnickém hnutí v Izraeli není Trump přijímán jednoznačně. Někteří představitelé těch, kdo si vybudovali domovy v Judeji a Samaří (nedílné historické součásti Země izraelské – LS), vnímají negativně Trumpovu Dohodu století – kvůli podpoře myšlenky zřídit palestinský stát (na teritoriu Země izraelské). Ovšem podle Aviho Abelowa, který je sám obyvatelem judské osady Efrat, jsou tito lidé v menšině.

Abelow také nevěří, že Bidenova administrativa může zvrátit vývoj události, pokud jde o přesun ambasády nebo Abrahamovské dohody. Má ale obavy z politiky appeasementu vůči Palestincům a Íránu. (Není sám.)

Trumpa oceňuje jako osobnost, jehož zahraniční politika byla založena na realitě – na vědomí, že existují dobří a špatní aktéři a na prosazování lepší budoucnosti pro ty dobré, aniž by byli odměňováni také ti špatní.

A ještě jeden názor z pravicového tábora. Yišai Fleisher, mluvčí židovské komunity v judském Hebronu, říká: Trump stanovil nový „zlatý standard“ (ve smyslu vzorec chování) i pro republikány, totiž co znamená být skutečně proizraelský.

Ano. On jediný měl odvahu počínat si realisticky – ať ve věci Jeruzaléma, Golan či judskosamařských osad. Že jeho realismus přispěl k míru, je zřejmé na podepsání Abrahamovských dohod. Nebýt to Trump, ale kdokoli jiný, Nobelova cena míru by ho neminula.

SLOVO K AUTORCE

Orit Arfa je nejen novinářka, ale také malířka, hudební skladatelka a v neposlední řadě spisovatelka. Pochází z židovské americké diaspory (* v LA), nyní žije v Berlíně, kde napsala svůj druhý román Underskin. Román milostný.  O vztazích dvou mladých lidí: Židovky, potomka přeživších holocaust,  ze samařské osady Ariel a Němce z Drážďan, možná potomka nacistů. Oba se seznámí na pláži a brzy zjistí, že jsou si víc podobní, než si mysleli. Vzájemné rozdíly, i to, co je spojuje, poznávají prostřednictvím zajímavé konverzace – a také prostřednictvím vášnivého sexu.

Orit k románu natočila i hudební videklip, v němž zpívá píseň „Sanctified“.

•

YOUTUBE/SANCTIFIED