O vodě v zemi na okraji pouště

Ve čtvrtek 10. února 2022 se konala v Jeruzalémě malá ceremonie. Důvod jejího konání má pro další život obyvatel izraelského hlavního města zásadní význam. Jde o pitnou vodu.

Za přítomnosti prezidenta Isaaca Herzoga byl otevřen nový dálkový přivaděč vody. Na rozdíl od stávajících dodávek prostřednictvím dvou odboček z Národního přivaděče, který čerpá vodu z Genezaretského jezera v Galileji, v případě nového vysokotlakého potrubí se jedná o vodu odsolenou. Desalinační stanice se nacházejí na pobřeží Středozemního moře.

O projektu informoval zhruba před rokem web listu The Jerusalem Post v článku „Huge infrastructure project brings water from the mountain to Jerusalem“ (4. 3. 2021)¨. Z jeho obsahu nabízím to nejpodstatnější.

Potrubí zásobující vodou izraelskou metropoli musí překonat značný výškový rozdíl – od mořského pobřeží do Jeruzaléma ležícího v nadmořské výšce přibližně 750 metrů; samotné blízké hory jsou ještě o něco vyšší.  Část, 13 a půl kilometru, vede horským tunelem – od mošavu Eštaol do západojeruzalémské čtvrti Ein Kerem (viz orientační mapu na obr. 1, kde jsou vyznačené také další lokality zmíněné v článku).

Nový vodovodní řad vybudovala firma Mekorot, izraelská státní vodárenská společnost, která má vodní hospodářství v zemi na starosti (byť není jediná). Její tehdejší výkonný ředitel Eli Cohen listu The Jerusalem Post řekl:

„Za dob krále Davida byl jediným zdrojem vody v Jeruzalémě pramen Gihon v údolí Kidron. Když žila v osmačtyřicátém v Jeruzalémě moje matka, chodila každý den pro vodu do studny před svým domem.“

V onom roce zrození Izraele (1948) vedlo první vodovodní potrubí do Jeruzaléma podél Barmské cesty z kibucu Hulda; potrubí mělo průměr 19 palců (48,26 cm). Když byl tento řad v 50. letech modernizován, zvětšil se průměr trubek na 24 palců (60,96 cm); pro další modernizaci v 70. letech bylo použity 36palcové roury (91,44 cm) . Ani tím změny neskončily. Další rekonstrukce z roku 1994 znamenala zvětšení průměru řadu na 46 palců (116,84 cm). A konečně, „pátý vodní systém“, jak je nynější projekt také nazýván, je tvořen gigantickými trubkami o průměru 102 palců (259 cm), což umožní čerpání vody v množství 65 tisíc metrů krychlových za hodinu.

„Toto je skutečný sionismus,“ pronesl hrdě Eli Cohen, když loni provázel novináře Zeva Stuba částí obřího tunel v okrajové čtvrti Jeruzaléma. „Vyrostl jsem s poznáním, že Izrael musí přidělovat vodu velmi obezřetně. Existovaly pokyny o důležitosti opětného využití vody z koupání na čištění a zalévání rostlin. Nyní jsme v pozici, kdy můžeme pomáhat se zajištěním vody ostatním (rozumí se arabským sousedům – LS).“

Server novin píše, že populace Jeruzaléma se blíží jednomu milionu lidí a projekce ukazují, že město a jeho přilehlé oblasti budou dále růst. To znamená, že spotřeba vody ve městě stoupne z nynějších 340 tisíc metrů krychlových za den na víc než 1,65 milionu metrů krychlových v roce 2065. Eli Cohen připomněl, že stávající řad už kapacitně nestačil pro rostoucí jeruzalémskou populaci. „Nový systém byl navržen s výhledem na dalších 60 let.“

TUNEL EŠTAOL – EIN KEREM

Je dlouhý 13,5 km, průměr má 3,9 metru. Dostal jméno Yael po dceři projektového manažera Mickeyho Eliši. Stavěl se v letech 2016 až 2020 (pak přišla na řadu instalace potrubí a dalšího zařízení a příslušenství). Společnost Mekorot využila služeb odborníků z Německa a Rakouska, kteří dodali razící štít (TBM). Tunel vede Judskými horami, místy až 300 m pod zemským povrchem. Osazen je vysokotlakými čerpacími stanicemi; voda je čerpána z hladiny moře do výšky 860 m, což vyžaduje nemalé množství elektřiny. Cena za ni se rovná 100 milionům nových šekelů ročně, což představuje asi desetinu rozpočtu firmy Mekorot. Každá část potrubí je vybavena kontrolními senzory schopnými odhalit netěsnosti a jiné závady; vše je monitorováno centrálním dispečinkem. V Ein Kerem je předávací stanice – zde už za další rozvod vody odpovídá místní vodárenská společnost Hagihon, která zajišťuje distribuci vody a má na starosti také odpadní vody a kanalizaci v oblasti Velkého Jeruzaléma, Mevasaretu Yerušalajim a arabského města Abú Ghoš.

Samostatná odbočka vede na sever k Ramalláhu, správnímu středisku Palestinské autonomie, a přilehlým městům. Jak dodává Mickey Eliša, teď už je na nich, aby dílo – vodu pro sebe – dokončili.

ODSOLOVÁNÍ

Eli Cohen v článku o novém vodovodním potrubí pro Jeruzalém dále uvedl, že zatímco po desetiletí bylo hlavním zdrojem vody v Izraeli Genezaretské jezero, dnes to již neplatí. Podle jeho slov 85 procent spotřeby je získáno z odsolovacích zařízení. Těch je celkem pět, všechna jsou na pobřeží Středozemního moře. Od severu k jihu:

Hadera … roční kapacita 127 milionů metrů krychlových

Sorek A … 150 milionů

Palmachim … 90 milionů

Ašdod … 100 milionů

Aškelon … 118 milionů

Celkem … 585 milionů

Před dokončením jsou další dvě: Sorek B (200 milionů metrů krychlových) a Západní Galilea na severu státu (100 milionů).

Za zmínku stojí, že 75 procent odpadní vody v Izraeli je recyklováno pro další použití v zemědělství.

Článek v The Jerusalem Postu končí trefným vyjádřením Diega Bergera, koordinátora speciálních mezinárodních projektů společnosti Mekorot: „Hlavním problémem týkajícím se vody  ve světě je management – ne technologie. Židovský stát je požehnán nedostatkem vodních zdrojů, protože nás to nutilo pečlivě s ní hospodařit a inovovat.“

Právě tento postoj, uzavírá server, umožnil Izraeli, malé zemi na okraji pouště s nedostatečným množstvím vody, aby se stala takovou globální vodohospodářskou velmocí, jakou je dnes.

Dodejme, že nový přivaděč se dostane do plného provozu za několik týdnů.

•

FOTOODKAZ

Čtvrtek 10. února 2022. Slavnostní otevření nového vodovodního přivaděče do Jeruzaléma. Zleva: ministryně energetiky Karin Elharrarová, prezident Isaac Herzon, první dáma Michal Herzogová, výkonný ředitel společnosti Mekorot Ithak Aharonovič./ZDE

... obr. 1/Orientační mapa s vyobrazením relevantních lokalit zmíněných v článku. Zdroj: Web Freevectormaps.com - volná licence s povinnou atribucí: https://freevectormaps.com/israel/IL-EPS-01-0002?ref=atr .