O třech z Afghánistánu

Rychlý postup Tálibánu urychlil její rozhodnutí. Aryana Sayeedová, přední afghánská pop zpěvačka, je mezi těmi, kdo se rozhodli opustit zemi a komu se to se štěstím podařilo. Její story přibližuje web The Times of Israel.

V článku „Pop-artist who fled Taliban speaks to Israeli TV of the women left behind“ (3. 9. 2021), který je založen na jejím rozhovoru pro izraelskou televizi KAN 11, vyjádřila své obavy. Z toho, že by Tálibán mohl popravovat ženy a ona by se mohla stát tím, co označila jako odstrašující příklad. Koneckonců zákaz (nejen) populární hudby ukazuje, že takovéto obavy nejsou neopodstatněné.

Aryana hovořila s televizí KAN 11 z Istanbulu (kam odešla po evakuaci do Kataru). Řekla, že ani v nejhorších snech si nedokázala představit, že by Tálibán ovládl zemi tak rychle, jak se to pak stalo. (Není jediná.)

Přiznává: „Stále jsem psala, že bychom měli zůstat jednotní a silní, a to navzdory všem problémům. Pak ale, když jsem slyšela, že Tálibán přebírá vládu, přišlo to tak náhle, jsem byla v šoku.“ Ztratila naději na lepší budoucnost ve své zemi.

Zemi ovládl strach, zpěvačka (*1985) si zarezervovala letenku a během několika hektických dnů se snažila dostat přes pět kontrolních míst, která ovládal Tálibán, na kábulské letiště řízené Američany. Její komerční let byl však zrušen, musela se vrátit do hlavního města, nakonec se jí ale podařilo dostat se do evakuačního letadla Spojených států mířícího do Kataru.

Popisuje chaos způsobený přítomností tisíců lidí, mezi nimiž se musela doslova probít. Patřila mezi ty šťastnější. „Byli tam lidé s americkými pasy, kteří se přes bránu nedostali.“

Aryana tuší, že se do Afghánistánu už nikdy vrátit nemusí. „Tálibán není ochoten nabídnout prostor ženě jako jsem já, zpěvačce. Láme mi to srdce, protože je to moje vlast. Ale zapomeňte na mě, celé mé srdce a starost patří těm, kdo tam zůstali. Vždycky jsem byla optimistka, ale teď, když se Tálibán vrátil, pociťuji beznaděj. Ženy v Afghánistánu nyní trčí doma.“

Hodlá i nadále zpívat ženám, které v Afghánistánu zůstaly a sdělovat svým hlasem jejich příběhy. „Každý hlas pro ženy v Afghánistánu může věci ovlivnit. Tálibán nyní usiluje o globální uznání. Je načase na něj vyvinout tlak, aby se k ženám choval jak se patří slušně.“

Štěstí v neštěstí.

YOUTUBE/ARYANA V PÍSNI „JSEM ŽENA“

•

Psal jsem také o dvou afghánských paralympionicích, kteří rovněž zažili pocit štěstí v neštěstí. Navzdory beznadějné situaci po obsazení Kábulu Tálibánem se dostali v rámci mezinárodní evakuační operace přes Paříž do Tokia, kde se aktivně zapojili do probíhající olympiády. Jak dopadli?

ZAKIA KHUDADAIOVÁ

Jejím sportem je taekwondo, kategorie do 49 kg. V prvním kole podlehla Isakové z Uzbekistánu 12:17, v opravném zápase 1 pak Ukrajince Marčukové.

HOSSAIN RASOULI

Atlet – běžec. Vzhledem k pozdnímu příletu na hry nestihl závody na 100 m (kategorie T47), nicméně mu bylo umožněno soutěžit ve finále skoku do dálky (kvalifikaci tato disciplína neměla). Jeho výsledky: 4,37/4,21/4,41 m – ten nejdelší je současně jeho osobním rekordem. Hossain skončil na posledním, třináctém místě.

Samozřejmě vzhledem k okolnostem, podmínkám a možnostem trénovat je účast obou sportovců na paralympiádě především vítězstvím dobré věci. Zde vskutku platí, že nebylo důležité zvítězit (to snad ani nikdo neočekával), ale zúčastnit se.

Příběh tří mimořádných osobností z Afghánistánu, tři pozitivní kamínky v mozaice, která příliš příznivý obraz nenabízí.