O tom, jak funguje jazýček na vahách a o dramatu kolem ministra spravedlnosti

Poté, co izraelský parlament zformoval Organizační výbor, v němž pronetanjahuovská pravice nezískala většinu, mnozí čekali (včetně autora článku), jak bude tento klíčový orgán před sestavením koalice fungovat.

Připomeňme to podstatné. V pondělí 19/4 při utváření Organizačního výboru, složeného proporčně ze stran zvolených do Knesetu, neprošel návrh vládnoucího Likudu o podobě tohoto výboru, ale prosadil se návrh největší opoziční strany Yeš Atid. Jak jsem napsal na svém blogu o den později:

• V Organizačním výboru má nyní většinu BLOK ZMĚN, což vede některé politiky Likudu k tomu, že začínají připouštět možnost neúspěchu při formování koalice s následným odchodem do opozice. I to je ale poněkud předčasné. Už proto, že tak zkušený politik, jakým Netanjahu je, ještě nevyčerpal veškerý vyjednávací potenciál. Ostatně ani situace v Organizačním výboru není beznadějná: BLOK PRO BIBI + Yamina mají 16 zástupců, BLOK ZMĚN také 16 – a roli jazýčku na vahách přebírá v parlamentu židovského státu arabská strana Raam. Jsou to někdy v politice paradoxy.

O týden později, tedy 26/4, se ukázalo, že situace vskutku není beznadějná a že arabský jazýček na vahách (strana Raam) vůbec nemusí fungovat v neprospěch Netanjahua (pokud si takto zjednodušeně zosobníme tu část pravice, která ho podporuje).

Na začátku posledního dubnového týdne (od 26/4) byly v Knesetu ustaveny dva (ale vlastně tři – viz dále) povolební prozatímní výbory, jmenovitě Finanční výbor a Výbor pro zahraniční záležitosti a obranu. Do čela Finančního výboru byl postaven Moše Gafni, lídr Sjednoceného judaismu Tóry, tedy člen tábora PRO BIBI (rozumějme: pro Netanjahua).

Na post předsedkyně Zahraničního a obranného výboru byla zvolena  Orna Barbivayová  (mimochodem první žena, která v Izraeli dosáhla hodnosti generálmajora, nyní v záloze) ze strany Yeš Atid.

Poměr vláda vs opozice je to tedy 1:1.

Pak byl ale ustaven ještě jeden – nový – výbor: pro záležitosti arabské komunity. Ten se podařilo prosadit poměrem hlasů 17:0:16, tedy hlasy pronetanjahuovské pravice (14), zástupců pravicové Yaminy (2) a islámského Raamu (má pouze 1 hlas v Organizačním výboru). Opozice si netroufla říci NE a všichni kdo k ní patří - zleva doprava - se zdrželi. Do čela tohoto výboru byl postaven Mansour Abbás (předseda Raamu).

Tento vstřícný krok vůči Arabům se pravici vyplatil, protože při volbě tří náměstků předsedy Knesetu (všichni čtyři pak tvoří důležité předsednictvo, které rozhoduje o parlamentní agendě, přednostním projednání návrhů zákonů, termínu blížících se prezidentských voleb atp.) nebyl zvolen nikdo z protinetanjahuovského BLOKU ZMĚN.

Předsednictvo Knesetu nyní tvoří:

• předseda … Yariv Levin/Likud – pravice
• místopředsedové:Yaakov Margi/Šas – praviceMatan Kahana/Yamina – praviceMansour Abbás/Raam – arabská strana, islámská a konzervativně-sociální

Jak patrno, s Abbásem se lze dohodnout, neboť jde o pragmatického reprezentanta arabské komunity. Zda to přinese ovoce i při případném zformování Netanjahuem vedené pravicové koalice, to se teprve uvidí. „Základní hrací doba“ končí Netanjahuovi pověřenému prvním pokusem o sestavení koalice příští úterý 4/5 o půlnoci. Nicméně je třeba dodat, že varianta menšinové vlády vedené Likudem a spoléhající se na tzv. vnější podporu arabského Raamu má v pravicovém bloku jak příznivce, tak zaryté odpůrce. To je ale záležitost příštích dnů, když ne týdnů (prezident může, ale také nemusí Netanjahuovi mandát o dva týdny prodloužit), zatímco mnohem aktuálnější je (resp. byl) politicko-právní střet o pozici ministra spravedlnosti.

BOJ O MINISTRA SPRAVEDLNOSTI

Zde je opět nutné připomenout, že současná vláda premiéra Netanjahua byla vytvořena jako „kabinet jednoty“ po volbách konaných v březnu 2020 a nyní funguje jako úřadující kabinet, neboť po volbách z letošního března koalice, jak známo, nebyla ještě vytvořena.

Původní kabinet doznal ovšem řady personálních změna, řada členů jej v souvislosti s předvolebním děním (vznik nových formaci aj.); proto některé resorty dočasně převzali stávající členové vlády včetně premiéra.

Do detailů nepůjdeme, ale zaměříme se na resort spravedlnosti. Ten vedl do 1. ledna 2021 Avi Nissenkorn (vládu opustil v souvislosti se svým odchodem do nové strany Izraelci, kterou posléze opustil rovněž) a téhož dne post převzal – dočasně na tři měsíce, tedy do konce března – ministr obrany a alternativní předseda vlády Benny Gantz. (Alternativní proto, že podle původního znění koaliční dohody se měl v polovině volebního období vystřídat v rámci rotace na postu ministerského předsedy s Netanjahuem.)

Od začátku dubna ovšem nový ministr spravedlnosti jmenován nebyl. V izraelském politickém systému je to kompetence premiéra. Netanjahu tvrdí, že v době, kdy může být „každým dnem“ jmenována nová vláda obsazovat post šéfa resortu spravedlnosti valný smysl nemá. (Spekulace, že Netanjahuova nečinnost v této věci souvisí s jeho trestním stíháním rád nechám povolanějším.)

Opozice, generální prokurátor (který slouží také jako legislativní poradce vlády) a Vrchní soudní dvůr to ovšem viděli jinak. Jelikož se celý duben v této záležitosti nic nedělo, zmíněný Vrchní soud rozhodl, že ministr spravedlnosti jmenován být musí. Vládě nařídil, ať tak  učiní do úterý 27. dubna. (Existovala dokonce hrozba, že když do toho data šéf resortu justice jmenován nebude, rozhodne o něm samotný Vrchní soud. To by ovšem byl bezprecedetnní zásah moci soudní do moci exekutivní.)

V úterý 27. dubna se skutečně vláda sešla – a bylo to jedno z jejích nejbouřlivějších rokování. Zde je opět nutné vytknout před závorku, že podle původní koaliční dohody (mezi Likudem a Modrobílými) náleží post ministra spravedlnosti Modrobílým. Likud ovšem namítá, že tato koaliční smlouva poté, co byl zvolen nový Kneset pozbyla platnosti. Tedy: právní spor.

Skutečností nicméně je, že Benny Gantz, v souladu s onou koaliční dohodou, oznámil: Kandidátem na post šéfa resortu spravedlnosti jsem já. Vláda hlasovala. Výsledek: 17 PROTI, 10 PRO. Gantz neprošel.

Vzápěti Netanjahu oznámil, že kandidátem Likudu na tuto funkci je Ofir Akunis, stávající ministr pro regionální spolupráci. Nechal hlasovat – a Akunis dostal většinu hlasů. Poměr 17:10. Moc platné mu to ale nebylo.

Přítomný generální prokurátor Mandelblit premiéra upozornil, že jedná v rozporu se zákonem. Vycházel z toho, že dle koaliční smlouvy post náleží Modrobílým a že Gantz musí s jeho obsazením vyslovit souhlas, přičemž tato ustanovení byla vpravena do "Základního zákona: Vláda" (který v Izraeli nahrazuje, spolu s dalšími Základnímu zákony, ústavu).

Situace gradovala. Vrchní soud ještě v úterý (27/4) jmenování Akunise zmrazil a rozhodl, že další pokračování této kauzy bude na programu ve středu 28/4. Do té doby měl Netanjahu jmenování Akunise soudu z právního hlediska zdůvodnit.

Ve středu 28/4 nastal obrat. Netanjahu v zájmu toho, aby – podle svých slov - vyvedl tuto záležitost ze slepé uličky, souhlasil se jmenováním Bennyho Gantze ministrem spravedlnosti, což následně podpořila také vláda. Současně ale dodal, že má dostatek právních argumentů pro to, aby svůj postup ve věci jmenování Akunise ministrem spravedlnosti obhájil.

Shrnuto: Ministrem spravedlnosti v úřadující Netanjahuově vládě je – po měsíční přestávce – opět Benny Gantz, šéf strany Modrobílí. (Formálně je také alternativním premiérem, úřadujícím ministrem obrany a vedle toho šéfuje několika dalším resortům. Změnu přinese až zformování povolební koalice, v horším případě další volby.)

Takový je reálný obraz reálné demokracie v jedné demokratické zemi.