O sestřelení letadla, ukrajinském zapírání a jiných souvislostech

Druhého srpna bylo oznámeno, že novým trenérem izraelské fotbalové reprezentace se stal Rakušan Andreas Herzog.  Na pozadí této volby  nacházíme zajímavé souvislosti.  Také jednu hodně tragickou.

Skalní fandové si možná vzpomenou: ano, Herzog. Andy Herog. Kopal za vídeňský Rapid, Werder Brémy, Bayern Mnichov. Jako trenér působil u rakouské seniorské reprezentace, vedl také tamní jednadvacítku a americkou třiadvacítku.

Izraelská média připomínají, že to byl on, kdo definitivně zařízl naději modrobílých (tedy Izraelců) hrát na mistrovství světa, které v roce 2002 hostily společně Japonsko a Jižní Korea. Došlo k tomu v samotném závěru posledního zápasu evropské kvalifikační skupiny č. 7.

Tu mělo skvěle rozehranou Španělsko, které na šampionát postoupilo z prvního místa. 27. října 2001 se konal poslední duel skupiny. Mezi Izraelem a Rakouskem – ve hře bylo druhé místo a postup do baráže, jejíž vítěz si zajistil letenky na MS.

Čelo tabulky 7 vypadalo před posledním zápasem takto:

… 1. Španělsko … 20 bodů (mělo všechny zápasy odehrané)

… 2. Rakousko … 12 bodů … skóre 9:8 (+1)

… 3. Izrael … 11 bodů … skóre 10:7 (+3)

Při pohledu na tato čísla je zřejmé, že kdyby Izraelci vyhráli, posunuli by se na druhé místo a do baráže by postoupili oni. Tak to také po většinu druhého poločasu vypadalo. Hrálo se na Národním stadionu v Ramat Ganu, kde v 55. minutě Šimon Geršon proměnil penaltu, Izrael vedl 1:0 a dalších 36 minut žil obrovskou nadějí. Tu však definitivně zmařil v čase 90+1 právě Andy Herzog. Vyrovnal – a do baráže postoupili hosté z Rakouska. (Dlužno dodat, že na MS se nekvalifikovali, neboť prohráli s Tureckem 0:1/0:5.

Andy Herzog se tedy vrací do země, která na něj nemá ty nejlepší vzpomínky. Nyní ovšem v docela jiné roli.

Zmíněný kvalifikační zápas Izrael vs Rakousko, kterým dostala skupina 7 svoji definitivní podobu, má také jednu tragickou souvislost.

Původně se měl hrát už 7. října 2001. Mezitím ale došlo k události, na jejímž základě FIFA rozhodla o posunutí termínu.

O tři dny dříve, 4. října, startoval z telavivského Ben Gurionova letiště ruský stroj TU-154 na letu 1812. Cílová destinace: Novosibirsk, Ruská federace. Na palubě bylo 66 cestujích a dvanáctičlenná posádka.

Při letu nad Černým mořem stroj zmizel z radarů – a jak se záhy ukázalo, zřítil se do vody. V té době pořádaly ukrajinské ozbrojené síly v oblasti manévry – a jak dnes víme, jejich raketa nikoli záměrně, ale nešťastnou shodou okolností způsobila tragédii. Civilní letadlo sestřelila, všichni na palubě zahynuli (vesměs izraelští občané mířící za příbuznými).

Ačkoli Ukrajinci od počátku věděli, že to způsobili oni, v den sestřelení nabídl prezidentu Kučmovi demisi jejich ministr obrany, a přestože na tuto variantu, proč letadlo postihl krutý osud, upozornili Američané a později i Rusové na základě svého vyšetřování, Ukrajina oficiálně do poslední chvíle zapírala, verzi o sestřelení považovala za nejméně pravděpodobnou a média, která o ní referovala, obvinila z nezodpovědného šíření dezinformací. Pravdu přiznala až po téměř měsíci. Druhého listopadu 2001 přinesl server iDNES toto vyjádření tajemníka ukrajinské Bezpečnostní rady Jevhena Marčuka:

• …zkázu letounu zavinil nechtěný zásah raketou S-200 při vojenských manévrech ukrajinských protileteckých sil.

Samozřejmě, že se tenkrát spekulovalo o teroristickém útoku, koneckonců TU-154 byl plný Izraelců. Také proto FIFA zmíněný zápas Izrael – Rakousko (hraný v Izraeli) o dvacet dní odložila. Izraelci pak prožili na stadionu malou sportovní tragédii, která byla ovšem nicotná ve srovnání s tím, co potkalo jejich spoluobčany na letu společnosti Siberia Airlines 4. října 2001.

PS: Tato vzpomínka na ukrajinské zapírání viny nemá ani v nejmenším za cíl dávat ji do jakékoli souvislosti se sestřelením malajsijského Boeingu 777 nad Ukrajinou dne 17. července 2014. Zmínil jsem ji – v duchu zásady „padni komu padni“ - pouze proto, že tak se věci tenkrát odehrály.