O jednom rozdílu

• V tomto týdnu se v Egyptě stalo něco, co je u nás obtížně představitelné. Vláda nařídila stažení jenoho filmu z programu kin. Do té doby, než se o vhodnosti jeho promítání vyjádří cenzurní výbor.

Co tyto dvě věty připomínají českému čtenáři, netřeba zdůrazňovat. Pojďme proto raději k faktům.

Kdo zná italský film Malena z roku 2000 s Monicou Bellucciovou v hlavní roli, je ve výhodě. O novém egyptském filmu, proti němuž vláda zakročila, se totiž hovoří jako o jeho údajné špatné imitaci. V zásadě jde o to, co bychom mohli definovat slovy atraktivní mladá žena, jejíž manžel je momentálně pryč, v nesnázích. Také existenčních, což ji přivádí do situací, které se znaží využít či zneužít muži v jejím okolí.

Takový námět se přirozeně neobejde bez erotické dimenze – a to je v muslimském prostředí vždycky problém.

Předmětný film s názvem Halawet Rooh je (vlastně byl) v distribuci od 3. dubna (2014) a už jsme se o něm dozvěděli dva pozoruhodné detaily.

Za prvé, že hlavní představitelka (viz níže) si za první týden přišla na přibližně milion egyptských liber. K tomu jí můžeme blahopřát.

Za druhé, kritici mají za to, že se jedná o porno maskující se jako drama. Proto nařídil sám prozatímní premiér Mahlab, aby promítání bylo zastaveno.

Netřeba zdůrazňovat, že film byl zařazen do věkové kategorie 18+. Leč, nic naplat. Odpůrci hovoří o tom, že snímek obsahuje „závažné sexuální konotace“, které „porušují egyptský morální kodex“.

To jsou v muslimské zemi zásadní argumenty.

Když k tomu přidáme, jak o snímku referoval (reformistický a liberální) deník Al Masry Al Youm, který pod titulkem „Jak vytvořit egyptské porno“ píše, že film se snaží tvářit jako drama, ale ve skutečnosti jde pouze o sexuální vzrušení publika, je takříkajíc vymalováno.

Své k tomu řekla i Národní rada pro dětství a mateřství NCCM: „Film obsahuje jazyk a scény, které mají negativní vliv na morálku dětí.“ (Jako kdyby byl pro děti určen.)

Pro roli hlavní představitelky do tohoto na muslimské poměry kontroverzního díla si egyptští tvůrci vybrali libanonskou herečku a zpěvačku Haifu Wahbeovou (38 – foto níže). Soudě podle reakcí médií a vlády byla jejich volba úspěšná – Wahbeová přitáhla filmové diváky stejně, jako u nás za hlubokého komunismu Laura Antonelliová v italském filmu Bože, jak hluboko jsem klesla.

Wahbeová má coby šíitská muslimka poněkud svérázný politický úsudek, ve své době chovala sympatie k Hassanu Nasralláhoví (lídr šíítské teroristické skupiny Hizballáh) a věřila tomu, že Izrael záměrně útočí na libanonské civilisty, zatímco Hizballáh výlučně na izraelské vojenské cíle. Malou omluvou může být snad jen její vyjádření: „Jsem umělkyně, ne politička.“

Sama je přitom terčem útoků ze strany muslimských soukmenovců. Kromě nejnovějšího případu s filmem Halawet Rooh musela spolknout hořkou pilulku v podobě vyjádření člena bahrajnského parlamentu, který o ní veřejně prohlásil, že je sexuální zpěvačkou, která hovoří svým tělem, nikoli hlasem. Pro profesionálku musí být takovýto projev mužského šovinismu (pomineme-li islámskou dimenzi celé věci) hluboce urážející. Zejména, a to už je soukromá spekulace autora tohoto článku, pokud bych nemohla vyloučit podezření, že tito pánové, jako onen barajnský zákonodárce, by byli možná první, komu by se touhou sevřelo chřípí, kdyby jim nabídla své hříšné tělo a jednu noc v Al Safir hotelu v Manámě.

Ať tak či onak, dění kolem zmíněného filmu nelze odbýt mávnutím ruky s alibistickým dovětkem jiný kraj, jiný mrav. Tady jde o to, že „ten správný“ mrav je vnucován shora, což nejlépe dokládá zájem o snímek s Wahbeovou mezi širokou veřejností.

Zásah káhirské vlády ilustruje propastný rozdíl mezi svobodným světem a Orientem. Neboli: svoboda projevu mnoho neznamená, není-li garantována také svoboda po projevu.

•