O (ex)komunistech v Chartě 77

V souvislosti s úmrtím čínského disidenta Lioua Siao-poa byla zmíněna tamní Charta 08. Ta dala vzpomenout na československou Chartu 77. Té mnozí vyčítají, že její součástí byli i komunisté aktivní do Pražského jara.

Tedy i v padesátých letech, kdy komunismus u nás  měl tu nejděsivější podobu za celé období 1948 – 1989. Je to fér výhrada?

To nechť posoudí každý sám. Za sebe v rámci jakési nevyhlášené veřejné diskuse na toto téma nabízím jedno po mém soudu klíčové srovnání.

V době druhé světové války nastala podobná situace, byť takříkajíc „ve velkém“. Mocnosti svobodného světa, tváří v tvář nebezpečí, jaké v evropském a  přiléhajícím prostoru představoval diktátor Hitler (a na Dálném východě japonský režim), se spojily s diktátorem jiným: Stalinem.

Bylo to špatné rozhodnutí? Odmítáme kvůli tomu uznávat roli Spojenců za druhé světové války?

Nemyslím.

Jistě, můžeme na toto téma vést debaty s různými úhly pohledu a rozmanitými „kdyby“, ale obecně jsem měl celý život za to, že účast SSSR se Stalinem v čele byla v protihitlerovské koalici akceptována a úloha východní komunistické diktatury, pokud jde o porážku zrůdy s iniciálami A. H., uznávána.

A samozřejmě: nedlouho poté, co bylo cíle dosaženo, se situace radikálně změnila a původní protihitlerovská koalice se rozpadla. Ba co víc, došlo ke studené válce. Ta ale není námětem tohoto článku.

Jde mi o to, že vyčítat Chartě 77, resp. jejím nekomunistickým signatářům (aktivistům) přítomnost (ex)komunistů je stejné jako vyčítat Churchillovi a Rooseveltem, že proti nacistům bojovali v koalici se Stalinem a jeho Rudou armádou.

Měla se snad Charta 77 rozdělit na komunistickou a nekomunistickou část – a měla každá působit v disentu izolovaně? Pak musíme položit otázku: měl Západ (Británie, USA a jejich spojenci) odmítnout válečný svazek se Stalinem, což by znamenalo, že by se proti Hitlerovi vedly vlastně války dvě, vzájemně nekoordinované?

Tak jako bylo možné vyčítat (ex)komunistům v československé Chartě 77 jejich aktivity ve prospěch rudé diktatury po roce 1948, bylo možné vyčítat i Stalinovi mnohé, včetně paktu s Hitlerem z roku 1939, přičemž zejména polští spojenci Západu by k tomu měli více než pádný důvod.

Přesto Stalin odmítnut nebyl. Z důvodů, které jistě netřeba připomínat.

Pak zbývá poslední otázka: je smysluplné odmítat Chartu 77 proto, že v ní působili (ex)komunisté? Takto se ptám jako celoživotní antikomunista, konzervativní pravicový demokrat a současně politický realista.