Nový rok 1979 a 1993

Říká se, že každý Američan ví, kde byl a co dělal, když byl spáchán atentát na JFK, případně když spadla Dvojčata. I my máme podobné milníky, byť ne tak tragické. Novoroční: 1993 a 1979.

Vzpomenete si, kde jste byli ráno  1. ledna 1993, když se začala psát historie samostatné České republiky? Je tomu už neuvěřitelný třicet let, ano, třicet let.

Mně bylo šestatřicet a musel jsem si přivstat. Moderoval jsem tehdy ranní pořady jedné nově vzniklé FM stanice na západě Čech a těmito relacemi živé vysílání začínalo. Přes noc běžela v éteru hudební smyčka.

Byl to svého druhu unikátní program, unikátní chvíle, unikátní příležitost. Jen jednou za život můžete něco takového zažít: začít vysílání v jiném státě, než v jakém jste šli spát. Protože přes noc se mnohé změnilo. O den dříve patřilo naše rádio do skupiny stanic československých, onen pátek už jenom českých. Jsem na tuto premiéru náležitě hrdý. Měl jsem tu čest být mezi těmi, kdo zahajovali rozhlasový pořad v prvních hodinách České republiky. Nic na té slavnostní chvíli nemění fakt, že z rozdělení federace jsem měl neblahý pocit, ale to je jiné téma.

Odpověď na otázku, kde jsem se nacházel ráno 1. ledna 1993: V rozhlasovém studiu.

První leden 1979.  Na Silvestra jaro, ráno mrazivá apokalypsa. Dramatický pokles teplot následovaný energetickou a dopravní kalamitou. Zamrzlé železniční vagony s uhlím pro elektrárny, zamrzlé dopravníky v povrchových dolech, zamrzlá rypadla, zamrzlé skládky uhlí. Zamrzlé autobusy MHD, havárie stožáru západočeského vysílače Krašov.

Tehdy mi bylo dvaadvacet a ráno na Nový rok 1979 jsem ležel ve spacáku v ložnici poddůstojníků ve vojenském výcvikovém středisku. Ano, byl jsem na vojně. A víte kde? Na Slovensku. V Popradu! Tam jsme si užili zimy i bez kalamity víc než dost. Tentokrát to ale opravdu stálo za to. Okna byla kompletně zamrzlá, dvacet pod nulou nic neobvyklého. A v tom ranní venkovní rozcvička; budíček byl v tzv. východním okruhu v 5:30 hod. A přežili jsme to. Nejpůsobivější byl pohled na velikány Vysokých Tater, nezapomenutelné panorama.

Odpověď na otázku, kde jsem se nacházel ráno 1. ledna 1979: Inu, na vojně.