Novičok, Zeman – a vlastizrada? To snad ne!

Kdo zná mé texty věnované Miloši Zemanovi, dobře ví, že nejsem členem jeho fanklubu. Kritika převažuje nad pozitivním hodnocením. To ale neznamená, že bych volal „císař je nahý“ v případech, kdy nahý není.

Jsem poněkud překvapen hlasy z pravicového tábora – tedy z tábora, jehož jsem sympatizantem a voličem -, že se snad prezident dopustil velezrady. Byť např. Miroslava Němcová ostří svých slov poněkud otupila tvrzením, že

• „v politické rovině máme jasno, v trestně-právní se obáváme, že podstata věci nebude taková, aby mohlo být řízení (ústavní žaloba – LS) zahájeno.“

Silná slova o velezradě? Ano – zbytečně silná. Prezident se podle mého vnitřního přesvědčení v kauze Novičok nedopustil velezrady, ale podrazu. Podrazil premiéra, ministryni obrany a ministra zahraničí. (Proč si to myslím jsem vysvětlil na svém blogu na iDNES 26/3 v článku „Hradní podraz“.)

Tento podraz je součástí jeho politiky. Miloš Zeman dělá ve vztahu k Ruské federaci špatnou politiku. Stejně špatnou, jakou dělal kdysi prezident Edvard Beneš ve vztahu k Sovětskému svazu. Dopustil se snad Beneš velezrady? Nikoli. Řečeno s klasikem (Joseph Fouché – politik v časech francouzské revoluce): Bylo to horší než zločin, byla to chyba.

Totéž lze dnes vztáhnout i na prezidenta Zemana a jeho postoj v kauze Novičok (a upozorňuji, že jde z mé strany o nadsázku):

• Bylo to horší než velezrada, byla to chyba.

Jak si tedy měl prezident počínat? Je to prosté: navenek měl podržet premiéra a oba členy kabinetu – a pokud cítil nutkání požádat šéfa BIS, aby jeho služba zjistila, zda Novičok byl na území ČR vyvíjen nebo skladován, měl tak učinit TAJNĚ. A ne to přes Ovčáčka vytroubit do světa, čímž vytvořil dojem, že v této kontroverzi stojí na straně Kremlu.

To je ta chyba: prezident takový dojem svým jednáním a výroky vytvářet NESMÍ. Pokud takový dojem vytváří, dělá špatnou politiku. A kvůli ní prezidenta kritizuji – není v tom nic osobního.

Stejně tak považuji za chybu, že prezident neudělal nic (anebo udělal málo) pro to, aby se setkal Paulem Ryanem, šéfem Sněmovny reprezentantů. Tak vysoce postavené osobnosti nejmocnější země svobodného světa nejezdí do českých zemí každý týden, aby si mohl prezident dovolit luxus tuto mimořádně vzácnou návštěvu ignorovat. Nelze se pak divit, že svým nezájmem vytváří prostor pro nejrůznější mediální spekulace.

I já si tedy dovolím  zaspekulovat. Zachoval by se Miloš Zeman stejně, kdyby do ČR přiletěl na návštěvu, byť nikoli oficiální, šéf ruské Státní dumy Volodin nebo předseda parlamentu komunistické Číny Li Zhanshu? Mohu se mýlit, ale cosi uvnitř mi napovídá, že pro jednoho i druhého by si čas našel. To, že se tak (zatím?) nestalo v případě Paula Ryana mě nutí konstatovat, že dělá špatnou politiku.

Politiku plnou chyb, které je nesnadné, ale zhusta také nemožné odčinit.

Můžeme za daného stavu věcí očekávat přijetí Miloše Zemana v Bílém domě? Otázku nechávám záměrně nezodpovězenou.